Sdružení Calla
  Dnes je 21. září 2017  | Hlavní stránka | Energetika | Ochrana přírody | Odpady | Ekoporadenství | Zpravodaj Ďáblík | Atlas OZE | Anglická vlajka

Ďáblík číslo 17 (červenec 2004)

 


Úvodník

Kauza Boletice

Výstava o NPR Brouskův mlýn putuje

Jak s novelou zákona o ochraně přírody?

Natura 2000: odborníci dokončili kompletní seznam

LIDL na Rudolfovské bez posouzení EIA!

Ze zápisníku Vladimíra Molka

Ekotrh

Pytláci už vystříleli asi polovinu rysů

Průzkumy přerušeny - výhra nebo odklad?

Starostové a iniciativy z lokalit ohrožených úložištěm nechtějí pasivně čekat

Vymře jaderný průmysl po meči i přeslici?

Vývoz radioaktivního odpadu do Ruska není řešením

Vláda schválila státní energetickou koncepci

Větrná energetika a životní prostředí - opravdu rozpor?

Ambrozkův plán: druhé nejhorší znečištění v EU

Ochrana spotřebitele při uzavírání smluv tzv. "na dálku"

Ze zápisníku Markéty Šiškové

BIOTOP - koupaliště s přírodním čištěním vody, konference 16. září 2004

Ropák a Zelená perla 2003

Zelená v EU: změny a očekávání ekologických nevládních organizací

Postřehy a zážitky z křesťansko-ekologické konference A.Rocha

Utajené dějiny podnebí - II. část

Jedle

Pískovna v Třebči je už chráněnou plochou

Budou se mít břehule lépe?

Síť pěstitelů starých odrůd

Z poznámkového bloku Edvarda Sequense

Třídění sběrového papíru

Dům hrůzy - pouze budějovický problém?

Vjel jsem do tunelu a letěl jsem jako káně aneb příroda očima Aleše Valenty

Zástupci českých neziskových organizací byli oficiálně jmenování do Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV)

Můj deníčku,

 

Úvodník

Milí čtenáři,

po několikaměsíční odmlce, za což se všem čtenářům a příznivcům časopisu velmi omlouvám, se Vám dostává do ruky další číslo Ďáblíka a to v trochu pozměněné podobě. Na titulní straně najdete vždy fotografii a stručný obsah čísla. Úvodník Vás informuje na straně dvě a z téže strany se dozvíte kdo a kdy pro Vás dané číslo připravil, na čí fotografie či obrázky spočine vaše oko. Zadní strana tak bude přehlednější. Jiné změny zatím v občasníku nehledejte. Máme pocit, že vše, co dělá Ďáblíka Ďáblíkem je a mělo by být zachováno. Snažíme se v rámci daných možností Vám čtenářům předložit dobré čtení, které Vás informuje o činnosti Cally, někdy pobaví, možná i rozladí, pozve na zajímavé akce.

Pokud si ještě vzpomenete, tak v březnovém čísle byla přiložena anketa na téma jak by měl Ďáblík vypadat. Pokusím se shrnout vyhodnocení této ankety. Tak především odpověď zaslalo 30 % dotázaných. K pravidelnému přečtení se dostanou všichni, 1/3 přečte občasník ihned (vida jsou mezi námi i nedočkaví čtenáři, kteří se jistě nemohou dočkat tohoto čísla) všichni pak do měsíce, 80 % pak čte všechny články, a tím tedy nedoporučují vynechávat články, přes 58 % je spokojeno se stávající grafickou podobou, ostatní pak by uvítali obrázky tématicky laděné (zde cítím potřebu trochu informovat čtenáře, že s obrázky to není zase až tak snadné. Je sice spousty pěkných kreslených obrázků, ale my nemáme právo je šířit, a tak sháníme obrázky kde se dá. Má-li někdo ze čtenářů chuť nám nějaké obrázky nakreslit, budeme rádi, není nad vlastní ilustrace). Podoba Ďáblíka vyhovuje téměř 2/3 čtenářů, stávající cena a kvalita vyhovuje 80 %, navýšení předplatného nevadí 80 %, zasílat časopis papírem chtějí všichni.

Protože náklady na vydávání časopisu vzrostly a vyhodnocení ankety ukázalo, že většině čtenářů by nevadilo zvýšení ceny, odsouhlasila členská schůze sdružení Calla zvýšení předplatného občasníku na 150,-- Kč.

Pokud máte chuť se s námi podělit o své zážitky z přírody, tak nám napište na naše adresy uvedené na zadní straně. Prožití letních měsíců ve veselé, slunné náladě Vám za zaměstnance Sdružení Calla přeje

Romana Panská

Zpět na obsah

 

Kauza Boletice

Od únorového setkání nevládních organizací v Horní Plané pokračuje kauza Boletice, jejíž podstatou je odpor proti záměru výstavby Střediska zimních sportů v lokalitě Chlum. Není smyslem tohoto článku dokládat sled událostí, nýbrž pouze zdůraznit některé významné skutečnosti. Podrobné informace lze získat na našich internetových stránkách.

Vojenský výcvikový prostor Boletice (VVP) představuje mimořádně hodnotné území na okraji Šumavy s výjimečnými přírodními podmínkami. Specifické využívání zdejší krajiny a vojenské aktivity umožnily zachování řady vysoce ohrožených přírodních stanovišť a bohatých populací na ně vázaných druhů flóry a fauny. Právem je proto VVP navrženo k ochraně prostřednictvím evropské soustavy NATURA 2000. Odlišný názor na ochranu má Jihočeský kraj, který svou účastí ve Sdružení Chlum podporuje záměr výstavby stejnojmenného střediska zimních sportů. Vzhledem k tomu, že se podnikatelský projekt stal jedním ze strategických projektů Programu rozvoje regionu, o jehož prosazení usilují mj. regionální politici, přistoupily nevládní ekologické organizace k oslovení široké veřejnosti formou petice proti výstavbě Střediska zimních sportů Chlum. Nevládní ekologické organizace žádají ochranu VVP Boletice a zdá se, že tento záměr je v současné době podporován i ministerstvem obrany.

Přestože většina ze zjištěných ohrožených a významných druhů rostlin a živočichů je chráněna platnými zákony, přetrvává snaha o prosazení záměru výstavby mamutího střediska zimních sportů ve VVP, což dokládá nový územní plán kraje a snaha regionálních politiků o ovlivnění novely zákona o ochraně přírody a krajiny. Česká společnost ornitologická Evropské komisi představila a předala již 24. července 2003 návrh ptačích oblastí, který je zároveň seznamem významných ptačích území a při této příležitosti mimo jiné upozornila na oblasti, kde dochází ke konfliktům s tzv. rozvojovými projekty, mezi něž patří Středisko zimních sportů Chlum. Na území ptačí oblasti hnízdí 21 druhů evropsky významných druhů, z nichž pět druhů je předmětem ochrany. Podle Jana Hory z České společnosti ornitologické by realizace záměru "znamenala velmi vážný zásah do navržené ptačí oblasti. Postižena by byla stanoviště ptáků jak v lesích, tak na bezlesých plochách." Přesto bylo projednávání návrhů vyhlášek tzv. ptačích oblastí na krajském úřadu provázeno emotivními výstupy zástupců státní správy a samosprávy kraje, zejména pak vicehejtmanem Vlachem. Důvodem k paušálnímu  omezení navrhované ochrany ptačích oblastí je evidentně území Boletic. Vzhledem k tomu, že vyhlášení území soustavy NATURA 2000 bude provedeno vládní vyhláškou věříme, že zvítězí zdravý rozum akceptující odborné podklady a ne účelové lokální zájmy. Ostatně obdobným způsobem postupoval kraj ve spojení s poslaneckou garniturou ODS, Svazem měst a obcí a sdružením vlastníků lesa při projednávání novely zákona o ochraně přírody a krajiny.

Kromě shromažďování informací a jejich předávání "příslušným osobám a organizacím" byl učiněn zásadní krok směrem k oslovení veřejnosti. Deset nevládních organizací sestavilo petici a začalo ji šířit nejrůznějšími způsoby. Přesto, že čtenáři Ďáblíka měli většinou možnost se s textem petice seznámit, využíváme znovu této příležitosti k jejímu připomenutí a možnosti její podpory. Peticí, kterou se nevládní organizace obracejí na vrcholné orgány státní správy, vyjadřují zásadní nesouhlas s výstavbou Lyžařského areálu v jakékoliv části VVP Boletice. "Žádáme, aby území vojenského výcvikového prostoru Boletice bylo chráněno v plném rozsahu dle zpracovaných odborných návrhů v souladu se zákony a aby projekt CHLUM - středisko zimních sportů byl vypuštěn z rozvojového programu i územního plánu Jihočeského kraje", uvádí se v petici. Ke konci května dosáhl počet podpisů tisícovky, což byl důvod k vydání tiskové zprávy, kde jsme upozorňovali na ekologický pořad Nedej se, který se měl vysílat 1. 6. na ČT 2. Bohužel se z politických, předvolebních důvodů vysílal v půli června.

Značný ohlas měla přednáška doc. Grulicha v rámci únorového zeleného čtvrtku. Prezentace odborně populárního vystoupení tohoto významného spolupracovníka měla reprízu počátkem dubna na Jihočeské universitě a krajském úřadě. V současné době připravujeme propagační skládačku s osobním dopisem hejtmanovi. Uskutečnila se exkurze do VVP Boletice. Na podzim bychom rádi představili putovní výstavku s tématem ochrana přírody ve VVP Boletice. To vše můžeme uskutečnit díky podpoře našeho projektu od Nadace Partnerství a spoluprácí s dalšími nevládními organizacemi, odbornými institucemi a jednotlivci, které spojuje úsilí o zabránění realizace projektu Střediska zimních sportů Chlum.

Vladimír Molek

Zpět na obsah

 

Výstava o NPR Brouskův mlýn putuje

Po loňské premiéře v Borovanech jsme představili výstavu fotografií o chráněném území Brouskův mlýn v Jílovicích a Lišově. Kolekci krajinářských fotografií Jana Nového doplnily snímky "živáčků" Jana Ševčíka a z archivu Cally o našich aktivitách, tj. kosení a loňském semináři. A protože "Brouskáč" je navrhován nevládními organizacemi do soustavy NATURA 2000, využili jsme výstavky sdružení Arniky a vznikla tak zajímavá expozice, která dokázala zaplnit vstupní prostor nového domu s pečovatelskou službou v Jílovicích a galerii Švarcenberského špitálu v Lišově. V obou případech jsme při výstavě nabízeli brožuru o chráněném území vydanou vloni, což bylo kvitováno s povděkem. Poprvé jsme využili i nových skládaček Cally a snad i díky jim se v kasičce objevily drobné příspěvky. V Jílovicích jsme výstavu uspořádali u příležitosti prvního jarního dne a Dne vody. Lišovští občané si mohli návštěvou výstavy připomenout letošní Den Země. Je potěšitelné, že těchto příležitostí využila zejména školní mládež, o čemž svědčí zápisy v návštěvní knize. Poděkování patří nejen Pepovi Polívkovi, který mi vydatně pomohl s instalací, ale i Obci Jílovice a Městu Lišov, které nám poskytly bezplatně výstavní prostory. Na podzim výstava doputuje do Českých Budějovic. A již nyní zveme čtenáře Ďáblíka k její návštěvě.

A co vzkázali návštěvníci výstavy Calle?

  • "Za výstavu jsem moc ráda, řada z nás ani neví, co zde vlastně máme za krásu".
  • "Je to užitečné, aby si mohli lidé uvědomit, kde žijí a jak žít tak, aby se sami neumořili".

  • "Výstava je velmi pěkná. Ukazuje nejen krásy přírody, ale obtížnou práci při její ochraně. Pamatuji se na okolí Lišova za mého dětství a je mi trochu líto, že už není tak pěkné. Přál bych si, aby zůstalo alespoň takové jako je nyní a nezhoršilo se. Držím vám palec. Nedejte se odradit a braňte přírodu statečně."

Vladimír Molek

Zpět na obsah

 

Jak s novelou zákona o ochraně přírody?

Novelizace zákona o ochraně přírody a krajiny, která vstoupila v platnost 1. května letošního roku, obsahuje mimo mnoha jiných změn také novelu § 70, který stanoví podmínky účasti občanských sdružení ve správních řízeních. Jde o onu již nyní populární "Pelcovu" novelu, jež může mít v poněkud pokleslém prostředí výkonu veřejné správy v této zemi velmi podstatné destruktivní následky. Jaké vykutálenosti lze v praxi očekávat? Novela § 70 zní:

"Občanské sdružení nebo jeho organizační jednotka, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny (dále jen "občanské sdružení") je oprávněno, pokud má právní subjektivitu, požadovat u příslušných orgánů státní správy, aby bylo předem informováno o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona. Tato žádost je platná jeden rok ode dne jejího podání, lze ji podávat opakovaně. Musí být věcně a místně specifikována."

Takže je nutno všude rozeslat nové žádosti a evidovat, kdy byly rozeslány, aby byly po roce obnoveny. Doposavad byly podávány na dobu neurčitou, tedy jednou pro vždy (do odvolání). Tuto operaci je nutno učinit co možná nejdříve po účinnosti novely.

Možná ještě podstatnější je význam poslední věty: věcná a místní specifikace může dělat potíže, když není stanoveno, do jakých podrobností má jít. Níže se zmiňujeme o neblahých zkušenostech s obdobným ustanovením v jiném předpise.

Co lze nyní na úřadech očekávat?

Předně je možno čekat spekulativní zahajování řízení v době těsně po nabytí účinnosti novely, zejména se lze obávat, že půjde o závažné zásahy, u nichž je zvláštní zájem úřadu i navrhovatele, aby hladce prošly bez účasti veřejnosti.

Úřady mohou přikročit k tomu, že podané žádosti budou označovat za nedostatečné a vadné, zpravidla asi bude snaha věcnou a místní specifikaci v nich definovanou označit za nekonkrétní a budou vyžadovat další konkretizaci s upozorněním, že žádost je nutno doplnit, aby byla účinná a že do doby jejího doplnění ji neakceptují.

Proto lze doporučit rychlé rozeslání co možná konkretizovaných žádostí a pokud budou úřady požadovat doplnění, činit tak obratem.

Calla tak již učinila. Podali jsme generální žádosti na všech sedmnáct obcí s rozšířenou působností v kraji, krajský úřad, ČIŽP, MŽP, úřad vlády a Obvodní báňský úřad v Příbrami. Zároveň jsme doporučil takto učinit i dalším občanským sdružením. S ohledem na "záběr" jsme omezili žádosti v oblasti ochrany přírody a krajiny na regionální úroveň.

s využitím podkladů JUDr. Petra Kužvarta zpracoval Vladimír Molek

Zpět na obsah

 

Natura 2000: odborníci dokončili kompletní seznam

Ministerstvo životního prostředí dokončilo národní seznam evropsky významných lokalit. Tento typ chráněných území tvoří spolu s 41 ptačími oblastmi českou část celoevropské soustavy chráněných území Natura 2000. Její vytvoření je jednou z podmínek pro vstup České republiky do Evropské unie.

"Evropsky významné lokality chrání z velké části kulturní krajinu - u nás například horské louky, květnaté bučiny nebo dokonce kostelní věže, kde žijí vzácní netopýři. Tam, kde dosavadní způsob hospodaření vedl k tomu, že se tyto cenné lokality zachovaly, není žádný důvod jej měnit. Ochranný režim v mnoha územích soustavy Natura 2000 bude proto méně přísný než v současných chráněných územích. Stát zde bude podporovat takové činnosti a způsoby hospodaření, které přispějí k zachování stávajících přírodních podmínek - například prostřednictvím agroenvironmetálních programů. Pokud přece jen bude majitel v hospodaření omezen, budou mu vypláceny kompenzace," komentuje národní seznam ministr životního prostředí Libor Ambrozek .

Evropsky významných lokalit je celkem 905 - z toho 100, ležících v takzvané panonské biogeografické oblasti na jižní Moravě. Nově se nyní navrhuje 805 lokalit po celém území České republiky. Evropsky významné lokality celkem pokryjí přibližně 9, 6 % území státu, zhruba 67% z nich překrývá již existující zvláště chráněná území. Rozloha chráněných území v ČR se tak ve skutečnosti zvýší jen o 3, 4 % území ČR. Většina lokalit bude mít po svém vyhlášení charakter přírodní památky - tedy nejmírnější stupeň ochrany. Více než polovina těchto území je menší než 20 hektarů.

Soustava Natura 2000 je vytvářena po celé Evropě a zahrnuje ta území, která jsou významná z celoevropského pohledu. Některé země jako je Nizozemí či Dánsko zařadily do soustavy Natura 2000 více než pětinu svého území. Jedná se o velmi industrializované státy a jejich zkušenosti dokazují, že je možné skloubit obojí - chránit unikátní přírodu a přitom zabezpečit i potřebný rozvoj území.

Evropsky významné lokality nejsou navrhovány náhodně. Návrh je výsledkem aplikace přísných kritérií evropských směrnic na ochranu přírody. Česká republika jako jediný přistupující stát provedla rozsáhlé mapování přírodních stanovišť, takže při navrhování lokalit se mohla opírat o vědecky podložené aktuální údaje z celého území státu.

S návrhem evropsky významných lokalit budou v nejbližší době seznámeny obce, kraje, vlastníci pozemků a významná sdružení. Budou k němu moci zasílat své připomínky a Ministerstvo životního prostředí je připraveno k diskusi o způsobu péče o tato území. Poté bude návrh projednán v meziresortním připomínkovém řízení, schválen vládou a data v předepsaném formátu zaslána Evropské komisi. Tím bude splněna jedna z důležitých podmínek pro vstup České republiky do EU. Komise seznam po odborné stránce posoudí a může navrhnout jeho doplnění. Po schválení seznamu Evropskou komisí by tyto lokality měla Česká republika do šesti let vyhlásit jako chráněná území, pokud nebude jejich ochrana vyřešena smluvně.

Návrh je v grafické podobě k dispozici na webové stránce www.natura2000.cz, podrobnější data jsou od 1. května přístupná na správách chráněných krajinných oblastí a národních parků, které budou zajišťovat projednávání návrhů pro své územní obvody.

(Více informací o soustavě Natura 2000 najdete na www.natura2000.cz, www.env.cz, http://europa.eu.int/comm/environment/nature/home.htm )

Dle tisková zprávy MŽP, zpracoval Vladimír Molek

Zpět na obsah

 

LIDL na Rudolfovské bez posouzení EIA!

V současné době provozuje společnost LIDL v Českých Budějovicích supermarket na sídlišti Vltava. Usiluje však o další možnosti. Po neúspěšném jednání v radě města o lokalitě v blízkosti křižovatky ulic Mánesova a Lidická, spojené s demolici školní jídelny, soustředil LIDL svoji pozornost na prosazení výstavby supermarketu na Rudolfovské třídě, v blízkosti rušné křižovatky ulic Rudolfovská a Dobrovodská. Tomuto záměru dali radní zelenou. Vzhledem k tomu, že Rudolfovská je jednou z nejfrekventovanějších ulic Českých Budějovic a výstavba Zanádražní komunikace kopírující dnešní Vodní ulici, je ve fázi diskutabilního záměru "lze předpokládat, že významně vzroste dopravní zatížení v posuzované lokalitě se všemi doprovodnými jevy," uvádí zpracovatel oznámení RNDr. Vojtěch Vyhnálek ze spol. EIA Servis. Přes navrhovaná protihluková opatření dojde ke zvýšení negativního vlivu hluku na obyvatele okolní zástavby jak v průběhu výstavby, tak při vlastním provozu. Součástí supermarketu (na ploše 1831 metrů čtverečních) má být i parkoviště pro 132 automobilů (dalších 1664 m2). Výstavba si vyžádá demolici pěti obytných objektů. Přesto, že stavba je v souladu s územním plánem, je nepochopitelné, proč českobudějovická radnice nezohledňuje studii firmy KOLPRON CZ týkající se rozvoje maloobchodní sítě v kraji, neboť České Budějovice jsou zde hodnocené jako město supermarkety nasycené. Například Milevsko díky protestu veřejnosti a drobných obchodníků přinutilo radnici "k vyhoštění LIDLA za brány města".

V rámci tzv. zjišťovacího řízení k záměru výstavby supermarketu LIDL na Rudolfovské třídě (křižovatka Rudolfovské a Vodní ulice) se měla možnost vyjádřit veřejnost a to prostřednictvím připomínek podaných na Krajský úřad České Budějovice. Přesto, že bylo kromě zásadních nesouhlasů občanských sdružení a občanů žijících v okolí, podáno i negativní stanovisko odboru životního prostředí magistrátu města České Budějovice, ukončil krajský úřad posuzování vlivu zjišťovacím řízením! Dokumentace EIA není tedy požadována a LIDL má brány Budějovic otevřeny. Není sice dosud zpracovaná urbanistická studie pro území, ale to bude zřejmě dle dosavadního průběhu řízení pouze administrativní záležitost. Smutné je, že o záměru se místní občané dozvěděli až z našich informací.

"Funkce maloobchodu má významný vliv na funkci města. ponechá-li se vývoj této oblasti plně dynamice trhu, je velmi pravděpodobné, že důsledky tohoto vývoje budou mít negativní dopad na město i jeho okolí". (cit. ze studie fy KOLPRON).

Vladimír Molek

Zpět na obsah  

 

Ze zápisníku Vladimíra Molka

  • Do únorového časopisu Parlamentní zpravodaj jsem přispěl poznatky z účasti veřejnosti na rozhodování.

  • Pro svaz důchodců jsem připravil přednášku na téma Problémy ochrany životního prostředí v Českých Budějovicích.

  • Přesto, že MÚ Dačice shromáždil pro vydání nesouhlasu s otvírkou kamenolomu Horní Pole - Rusko několik znaleckých posudků, k záměru se vyjádřila negativně obec i občanská sdružení, Krajský úřad vrátil v odvolacím řízení k novému projednání řízení o zásahu do významného krajinného prvku a krajinného rázu.

  • Dvůr Lnáře se odvolal proti rozhodnutí MÚ Blatná, kterým nebyl povolen odstřel volavky popelavé. S odstřelem nesouhlasila ani Calla.

  • Přesto, že se občanská sdružení odvolala proti rozhodnutí MÚ Kaplice a Český Krumlov souhlasící s vedením tras Seat Rallye Český Krumlov, soutěž se konala. V jednom případě dokonce nebylo vydáno rozhodnutí odvolacího orgánu.

  • Calla podala odvolání k Ministerstvu životního prostředí ČR proti rozhodnutí krajského úřadu o udělení výjimky z ochranných podmínek chráněného území přírodní památka Besednické vltavíny z důvodu pokračování těžby v další části území.

  • Česká inspekce vyřídila jako oprávněnou stížnost Cally na nepovolené kácení stromů v oblasti rybníka Dvořiště (hnízdiště chráněných druhů) a udělila ve věci pokutu.

  • Problémové umístění vysílače T-Mobile u obce Tučapy zastavil posudek pana R. Bukáčka hodnotící krajinný ráz. Mobilní operátor zvolil na základě tohoto posudku po dohodě s MÚ Soběslav jinou lokalitu.

  • Při stavbě požeráku ve Významném krajinném prvku Hliník u Dobré Vody musí být dodrženy podmínky na ochranu raka říčního. Shodl se na tom Magistrát města České Budějovice s Agenturou ochrany přírody a krajiny a nevládními organizacemi.

  • Pro stavbu "Optimalizace trati Horní Dvořiště" udělilo MŽP výjimky z ochranných podmínek chráněných druhů živočichů (rosničky zelené, skokana zeleného, žluvy hajní, krahujce obecného, ledňáčka říčního, rákosníka velkého, křepelky polní a kavky obecné). S podmínkami jsme souhlasili.

  • Připomínkovali jsme několik lesních hospodářských plánů v oblasti Novohradských hor a Borovanska z důvodu akceptování druhové skladby příznivé pro chráněná území.

  • S podmínkou náhradní výsadby jsme souhlasili s kácením topolů v areálu PEKASTU České Budějovice.

  • Český mobil ustoupil od záměru výstavby vysílače v CHKO Blanský les (v areálu vodárny pod Liščí horou) a přistoupil na variantu umístění v areálu Domoradice.

Zpět na obsah

 

Ekotrh

Ve středu 21. dubna, den před Dnem Země se zaplnilo Piaristické náměstí v Českých Budějovicích různými pultíky a stánky a napřed trošku nesměle, posléze ale naplno propuknul další ekotrh. Tradičně na něm byly k zhlédnutí i ke koupi nejrůznější výrobky malých řemeslných dílen, voněly tam nejrůznější poživatiny vyprodukované přírodním způsobem, či podle starých postupů (nebo obojí), zájemce si mohl popovídat se zástupci českobudějovických ekologických sdružení, či se zapojit do programu některého ze sdružení zaměřených na ekovýchovu.

K vidění tu byla výroba ručního papíru (kterou jsme pořádali spolu s Arnikou), výstava Arniky o šetrném papírování, domácí kompostér, který prezentovalo Hnutí Duha, divadlo s Ferdou mravencem a Broukem Pytlíkem, jež předváděla Cassiopea a mnoho dalšího. Za zmínku stojí také prezentace výrobků z technického konopí a nabídka knížek, které by neměly chybět v žádné ekologické knihovně (já tam objevil knížku, které si velice cením - Obrázky z chatrče od Aldo Leopolda).

Z ekotrhu také okolo desáté hodiny vyrážel průvod lidiček namaskovaných za stromky. Tento průvod (pořádaný Callou a Arnikou) šel směrem na krajský úřad vyzvat jej, by používal při své práci recyklovaný papír v co nejvyšší míře. Základním motem pochodu bylo "Úředníci, šetřete nás, stromy!" Pan Stráský z úřadu přislíbil, že se připojí ke koalici za šetrné papírování (a následně se krajský úřad připojil), takže celá akce proběhla bez komplikací.

No a co dodat? Snad už jen to, že počasí vyšlo, jen ti, co měli stánek na sluníčku byli koncem dne trošku přicmudlí, zatímco většina těch, co měli stánek ve stínu se klepala zimou.

Pepa Polívka

Zpět na obsah  

Pytláci už vystříleli asi polovinu rysů

Ilegálně zastřelený rys na hranici šumavského národního parku není ojedinělý případ, varovalo Hnutí DUHA. Ze čtrnácti těchto kočkovitých šelem označených na Šumavě vysílačkou pytláci pravděpodobně zabili už osm.

Experti Akademie věd odhadují, že za posledních dvacet let bylo u nás celkem ilegálně odstřeleno nejméně 500 rysů. Populace rysů na jihozápadě Čech byla v polovině devadesátých let odhadována na 150 kusů. Možná šlo o poněkud nadsazený údaj, nicméně při posledním sčítání bylo nalezeno pouze do 80 zvířat, takže nesporně došlo k dramatickému úbytku. V anonymním průzkumu Akademie věd ze oslovených 204 myslivců na Šumavě, v severních Čechách a Jeseníkách 20 přiznalo, že zastřelilo rysa, z toho tři ulovili více než jedno zvíře. Úplně byli rysi vystříleni v Českosaském Švýcarsku, v Jeseníkách zbyli pouze jeden nebo dva.

Jaromír Bláha, Hnutí DUHA

Zpět na obsah

 

Průzkumy přerušeny - výhra nebo odklad?

Správa úložišť radioaktivních odpadů dopisem z poloviny prosince slíbila pozastavení všech aktivit v lokalitách na dobu nejméně pěti let těm obcím, které s průzkumy k vyhledávání hlubinného úložiště radioaktivních odpadů vyjádří zásadní nesouhlas a to do konce března. Ostatním byl přislíben rozvojový program výměnou za souhlas. Představitelé SÚRAO přerušení veškerých geologických prací na území odmítajících obcí slíbili i ústně nejméně před občany Lodhéřova a Budišova. Až na jednu či dvě výjimky drtivá většina dotčených starostů nabídku přivítala a zásadní nesouhlas s pokračováním průzkumů na SÚRAO doručila. Během prvních měsíců tohoto roku proběhla další místní referenda o úložišti. Občané celkem již patnácti obcí naprosto jednoznačně odmítli plány na úložiště. K názoru svých občanů ve svých stanoviscích přihlédli politici Jihočeského, Ústeckého a Plzeňského kraje. Při příležitosti několikanásobného schvalování státní energetické koncepce se konaly demonstrace před Úřadem vlády odmítající plány ministerstva průmyslu a obchodu na další jaderné bloky a s tím propojené posílení tlaků na úložiště. Tlak veřejného mínění vedl ministra průmyslu Milana Urbana k prohlášení vydaném již v polovině února, o okamžitém zastavení programu vyhledávání úložiště. Své rozhodnutí doprovodil slovy: "Nikdo nemusí mít obavu, že by stát pokračoval v úvahách o vybudování jaderného úložiště kdekoliv v České republice." 2. června pak vláda rozhodla o pozastavení geologických prací na pět let.

Můžeme slavit vítězství? V prvé řadě nezapomínejme, že jde jen o odklad. Snaha uklidnit situaci, možná kalkulace, že někteří ze starostů už nebudou ve svých funkcích. U ministra Urbana pak vyvléknutí se z vlastní odpovědnosti, protože rozhodovat již bude někdo jiný a na jeho nyní vyřčenou lež se zapomene. Problém jaderného odpadu se však přerušením průzkumů nijak nevyřeší, naopak během 5 let k němu další desítky tun přibudou. Úvahy o transmutaci v České republice samo SÚRAO označuje za nereálné a na společné celo- nebo středo-evropské úložiště ještě zdaleka není zralá doba. Čili po ohlášené přestávce se daný problém "Kam s ním?" vrátí ještě s větší naléhavostí.

Jak ukázal mimořádný kontrolní den dosud provedených geologických prací (geofyzikálních měření i srovnání leteckých a družicových podkladů a dalších dat), který se konal 23. dubna v sídle SÚRAO, nikdo nebude v této chvíli vyřazen. Ve všech šesti lokalitách jsou předpokládané kompaktní horninové bloky a zajímavá území pro další zkoumání. SÚRAO se bude snažit využít oddechového času na přesvědčování starostů i obyvatel. K tomu slouží právě otevřená informační střediska v Lubenci a Rohozné a úvahy o dalších, květnová několikadenní exkurze pro starosty a veřejnost nejen na jaderná zařízení do Švýcarska a další podobné aktivity.

Kde však iniciativu SÚRAO velmi postrádáme, to je iniciace změn zákonů tak, aby obce měly rovnoprávné postavení a mohli sami rozhodovat o své budoucnosti. Jestli toto nenastane a do další etapy hledání úložiště se vrátíme se stejným nebo horším legislativním prostředím, bude přerušení promarněným časem. Na pouhé sliby změn v daleké budoucnosti totiž hledět s příliš velkou důvěrou nemůžeme. Jak se konečně ukázalo, některá tvrzení se rozplynula překvapivě brzy. Zejména ta o úplném ukončení aktivit v lokalitách.

Už na dubnové jednání Rady SÚRAO totiž ředitel Duda přinesl vážně míněný plán utratit během letošního roku další milióny korun za geologické práce prováděné konsorciem Geobariéra. V letních měsících a na podzim podle něj měli odborníci vyrazit do terénu na jednotlivé lokality za účelem terénní rekognoskace a provedení dalších měření. SÚRAO v této věci oslovila i některé starosty. Po negativní veřejné reakci na tyto plány vedení SÚRAO své úvahy přehodnotilo a přenechalo rozhodnutí o dokončení rozpracované etapy geologických prací na územích obcí na vládu. Ta jej bez rozpravy schválila.

Edvard Sequens

Zpět na obsah

 

Starostové a iniciativy z lokalit ohrožených úložištěm nechtějí pasivně čekat

Představitelé obcí a místních občanských sdružení ze všech šesti lokalit ohrožených hledáním trvalého hlubinného úložiště vysoce radioaktivních odpadů společně s nevládními ekologickými sdruženími se 14. června sešli v jihočeském Lodhéřově. Toto setkání zorganizovalo Sdružení Calla spolu s obcí Lodhéřov a zejména jejím starostou panem Jiřím Dvořákem. Z pozvaných politiků přijeli diskutovat senátorka Jitka Seitlová, která hájí zájmy veřejnosti v Radě Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO), senátor Milan Štěch, pod jehož volební obvod spadá právě lokalita Lodhéřov a rovněž poslanec Jan Mládek, v jehož volebním obvodu je druhá z jihočeských lokalit Božejovice-Vlksice.

Smyslem setkání bylo nejen si vyměnit zkušenosti z posledních měsíců, ale zejména se poradit, co je možné a účelné dělat v nadcházejícím období, kdy budou přerušeny geologické práce v lokalitách. Závěrem setkání byla přijata výzva určená premiérovi Špidlovi, ministrům Urbanovi a Ambrozkovi, Poslanecké sněmovně a Senátu Parlamentu a SÚRAO. Podepsaní v ní žádají, aby doba přerušení průzkumů byla využita k potřebným změnám. Z výzvy vybíráme konkrétní požadavky:

  • Změňte zákony! Zejména je nutné napravit tzv. atomový zákon (zákon č. 18/1997 Sb.). Obce i veřejnost, v jejichž katastrálním území má být umístěno jaderné zařízení (např. úložiště vyhořelého jaderného odpadu), nemají možnost o takových záměrech účinně spolurozhodovat. Případná realizace úložiště bude mít vliv na celý region a dotkne se všech jeho obyvatel. Na rozdíl od některých zemí EU se oficiální souhlas obce nepovažuje za nezbytný zákonný předpoklad pro umístění jaderného zařízení. Novela atomového zákona, která toto řeší, je připravena, ale její projednání senátoři odročili na jaro 2005. Přijměte ji!

  • Buďte obcím partnery! Vyhledávání úložiště neprobíhá dostatečně průhledně, obce nejsou pro stát partnery a Správa úložišť radioaktivních odpadů jedná často v rozporu se sliby danými starostům v jednotlivých lokalitách. Příkladem takového jednání je i plánované dokončení geologických výzkumných prací v lokalitách ve druhé polovině letošního roku. Je zapotřebí přejít od jednostranného přesvědčování a placení specializovaných komunikačních agentur k partnerskému jednání rovného s rovným.

  • Hledejte i jiná řešení, co s jaderným odpadem! Trvalé hlubinné ukládání v České republice nemusí být jedinou alternativou. Přehodnoťte nynější koncepci nakládání s radioaktivními odpady. Vyviňte větší politické úsilí při hledání možností společného evropského řešení tohoto palčivého problému.

  • Nezvyšujte množství vysoceradioaktivních odpadů! Především jde o vyhořelé palivo z jaderných reaktorů. Dokud nebude nalezeno definitivní a reálné řešení, je jeho další produkce hazardem a znamená další zásadní zhoršování již tak velmi obtížně řešitelné situace s existujícími radioaktivními odpady. Úvahy o výstavbě nových jaderných bloků jsou za této situace vysoce nezodpovědné.

Uvědomujeme si, že problém vyhořelého jaderného paliva nemůžeme přesouvat na naše potomky. Nelíbí se nám ale, jakým způsobem a za jakých podmínek je u nás hledáno hlubinné úložiště. Pokud zůstane přístup zodpovědných státních orgánů nezměněný, za pět let po přerušení průzkumů se opět vrátíme do slepé uličky. Nepromarněme tedy příležitost k nápravě!

Edvard Sequens

 Zpět na obsah

 

Vymře jaderný průmysl po meči i přeslici?

V posledním loňském čísle časopisu Bezpečnost jaderné energie (č.5/6), které je tématicky zaměřené na přípravu jaderného personálu mne zaujal přepis diskuse kulatého stolu Řízení jaderných znalostí, kde kromě jiného říkalo:

  • na Valném shromáždění Německé nukleární společnosti KTG v roce 2001 v Drážďanech zaznělo, že průměrný věk pracovníků v německém jaderném průmyslu je téměř 50 let. Lidé ve věku 30 - 40 let masivně odcházejí do jiných odvětví, aby jim neujel vlak,

  • v celém Německu bylo v roce 2001 jen 17 profesorů pro jadernou techniku a jen 15 studentů dělajících diplomovou práci v této oblasti,

  • v USA se počet jaderných studentů v osmdesátých letech pohyboval kolem 1500 ročně, koncem devadesátých let poklesl na 500 a teprve v posledních třech letech začíná stoupat (v souvislosti s Bushovou energetickou koncepcí). Přesto je výrazná disproporce mezi potřebou mladých odborníků pro renesanci amerického jaderného průmyslu a počtem jaderných absolventů z univerzit cca 4:1. Studie organizace Nuclear Engineering International z roku 2002 udává, že v příštích deseti letech budou USA potřebovat přibližně 90 000 nových jaderných odborníků.

Bohužel tenhle trend vymírání má i stinnou stránku, totiž mizí již jednou získané zkušenosti a zvyšuje se tak riziko nehod - budou se opakovat chybné postupy a kroky, které již dříve přinesly potíže. Říká se tomu ztráta znalostí, protože nejde jen o informace. Je to dle mého soudu argument pro co nejrychlejší odstavení jaderných provozů, dokud je čas. Varianta "poslední zhasne" je u jaderné elektrárny více než problematická.

Edvard Sequens

Zpět na obsah

 

Vývoz radioaktivního odpadu do Ruska není řešením

Čas od času se ozývají hlasy, že nemusíme hledat hlubinné úložiště pro vyhořelé jaderné palivo v České republice. Vždyť Rusko by rádo za peníze tento náš odpad umístilo na svém území, tak ho tam můžeme odvézt! Ale je to vůbec reálné, bezpečné a etické řešení?

Vyhořelé jaderné palivo z Jaderné elektrárny Dukovany se až do konce osmdesátých let minulého století do tehdejšího Sovětského svazu odváželo. Tady nejspíše končilo jako surovina pro jaderné hlavice. Pak však Rusko dovoz cizích radioaktivních odpadů zakázalo zákonem na ochranu životního prostředí. Až po letech začalo z ekonomických důvodů uvažovat o změně. Mezi Českou republikou a Ruskem byla v devadesátých letech podepsána mezistátní smlouva, která umožňuje odvážet naše vyhořelé palivo z jaderných elektráren i výzkumných reaktorů k přepracování do Ruska. Nevyužíváme ji. Kromě vysoké ceny je podmínkou zpětné odebrání při přepracování vzniklých radioaktivních odpadů, většinou v kapalném stavu. Jejich izolace je poměrně složitá, takže bychom se úložiště stejně nevyhnuli.

V roce 2001 Rusko pod vedením V. Putina přes masové protesty veřejnosti a nesouhlasu 93 % občanů změnilo své zákony a otevřelo se dovozu cizích jaderných odpadů nejen k přepracovávání, ale i k uskladnění a to na dobu maximálně 40 let. Podmínkou však je, aby šlo o palivo ruského původu, což má za cíl udržet a získat trhy pro ruské dodávky. V současné době tuto nabídku využívá Bulharsko, vyjednávání vede Maďarsko, Japonsko a Slovinsko. V případě České republiky by se jednalo pouze o vyhořelé palivo z jaderné elektrárny Dukovany. Odpad z Temelína by nadále musel zůstat doma.

Rusko nemá žádné konečné úložiště pro vyhořelé palivo a vysoce radioaktivní odpad a samo tak má vážný problém s vlastními odpady. Přepracovávat i skladovat vyhořelé jaderné palivo v Rusku znamená zvýšit riziko zamoření životního prostředí. Je dostatečně známa snížená kultura jaderné bezpečnosti v této zemi. Nejde jen o černobylskou katastrofu, ale řadu dalších havárií. Zejména připomeňme nehody v závodě na přepracování paliva v uralském Čeljabinsku (závod Majak), které vedly k zamoření tisíců čtverečních kilometrů včetně jezera Karačaj a nucenému vysídlení tisíců obyvatel. Druhý ruský přepracovací závod v Železnogorsku Krasnojarsk-26 zase zamořil řeku Jenisej v délce 500 kilometrů, protože do ní vypouštěl odpady. Riziko přináší i transport kontejnerů s odpadem po ruské železniční síti. Připomenout je nutno také shazování sudů s radioaktivními odpady do moře a potopení desítek vysloužilých jaderných ponorek, které hrozí zamořením Severního oceánu. Nelze si tedy dělat iluze, jak by bylo postaráno o vysoce nebezpečné odpady z Čech. Z toho důvodu například Německo již podobnou nabídku odmítlo.

Druhým aspektem je riziko, že se vyhořelé palivo, tedy teroristy vysoce žádaný materiál, v Rusku dostane do nesprávných rukou. Jde o nestabilní zemi. Úroveň bezpečnostního zabezpečení je mnohde katastrofální, mezi personálem je rozšířený alkoholismus a drogová závislost. Nelze vůbec vyloučit, že by náš odpad byl použit jako zbraň, možná i vůči nám.

Odvážení vyhořelého paliva ke skladování do země, jako je Rusko (ale může se to stejně týkat i jiných ekonomicky slabých zemí), je mravně problematické. Ani v této zemi totiž nejsou k dispozici technologie nebo úložiště pro definitivní řešení. Pouze tedy přesuneme pro nás těžko řešitelný problém k někomu jinému, navíc za snížených standardů bezpečnosti. Jde o produkt našeho pohodlí a naší volby využívat jadernou energetiku, proto bychom se o něj měli postarat sami. Konečně - vyjetý olej ze svého auta také nedáme sousedovi, když víme, že ho může vylít do řeky. V horším případě pak i na naši vlastní zahrádku.

Edvard Sequens

Zpět na obsah

 

Vláda schválila státní energetickou koncepci

Na čtvrtý pokus rozhodla 10. března česká vláda o návrhu energetické koncepce České republiky do roku 2030. Přestože vláda projednávání několikrát odložila a někteří ministři i premiér žádali více informací, její rozhodnutí je nakonec de facto pouhým potvrzením koncepce, navrhované ministrem průmyslu Urbanem.

Jedinou významnější změnou oproti jeho variantě je neschváleni návrhu na zrušení tzv. ekologických limitů na těžbu uhlí v severních Čechách. Ministři se zřejmě nakonec přece jen zalekli silného odporu, který vzešel z ohrožených severočeských obci. Debata o limitech se odsouvá do budoucna, oficiálně s poukazem na potřebu jejich "racionálního přehodnocení".

Z hlediska problematiky radioaktivních odpadů je nejdůležitější ta část koncepce, která se týká možného budování nových jaderných reaktorů na našem území. Zde se již žádnou další změnu v Urbanově návrhu prosadit nepodařilo. Energetická koncepce tedy počítá s výstavbou dalších dvou jaderných reaktorů (jejich spuštění koncepce plánuje na období 2020-2025, což by znamenalo zahájení výstavby přibližně v letech 2008-2015). Že na prvních plánovacích krocích ČEZ již pracuje, se již ukázalo.

Provoz dalších dvou reaktorů (ke stávajícím šesti) by v důsledku mimo jiné vedl ke zvýšení celkového množství vyhořelého jaderného paliva v ČR přibližně o třetinu (což je cca o 1100 tun) i k růstu množství tzv. nízko a středně aktivních odpadů. Ministři schválili plány na nové reaktory i s vědomím, že nadále zůstává nevyřešena otázka, co se stane s vyhořelým palivem, které vyprodukují.

Podle našich informací nebylo hlasováni ve prospěch koncepce zdaleka jednoznačné - byla schválena poměrem hlasů 10:6 (sedmnáctý člen vlády Petr Mareš na jednání chyběl). O nejspornějších bodech - územních limitech a nových jaderných reaktorech - se jednalo a hlasovalo zvlášť. V případě jaderné energetiky se ministři menších vládních stran a také dva sociálnědemokratičtí ministři postavili proti jejímu dalšímu rozvoji - byli však přehlasováni poměrem 9:7. V otázce územních limitů měl ministr Urban od začátku několik odpůrců i mezi kolegy-ministry z ČSSD a bylo jasné, že návrh na jejich zrušení neprojde. Proto došlo k dohodě na změně formulace - namísto "rušení" se v konečné verzi objevil termín "racionální přehodnocení". Tato změna však obyvatelům dotčených obcí v podstatě nedává do budoucna žádnou jistotu ohledně zachování či bourání jejich domovů. Starosta a zastupitelé nejvíce ohrožené obce Horní Jiřetín již však ohlásili, že budou nadále ze všech sil bojovat za záchranu domova s více než 700 -letou historií.

O alternativní energetické politice, prosazované ministerstvem životního prostředí, ministři vůbec nejednali. Smířili se s názorem, že MŽP nemůže energetickou koncepci předkládat, protože to nespadá do jeho kompetencí.

Energetická koncepce ve schválené podobě upřednostňuje zájmy průmyslových společností před životy tisíců obyvatel v obcích, jejichž rozvoj nebo i samotnou existenci přímo ohrožuje. Upřednostňuje krátkozraké, pohodlné pokračováni v plýtvavém přístupu k využívání energie před odvážnějším, ale z dlouhodobé perspektivy rozumnějším příklonem k modernějším čistším a šetrnějším postupům získávání a využívání energie. Koncepce, pokud bude naplněna, znamená také vysoké množství emisí tzv. skleníkových plynu, způsobujících změny klimatu, a zvýšené množství nebezpečných radioaktivních odpadů.

Proti těmto skutečnostem hodláme nadále aktivně vystupovat a budeme se snažit co nejvíce podporovat občany a obce, kterým bude energetika "Urbanova střihu" přinášet mnohé nepříjemnosti.

Libor Matoušek, Hnuti DUHA, Edvard Sequens, Sdružení Calla

Zpět na obsah

 

Větrná energetika a životní prostředí - opravdu rozpor?

Sdružení Calla prvním diskusním kulatým stolem se zainteresovanými odborníky zahájilo realizaci projektu "Větrná energetika versus životní prostředí - fakta a mýty". Cílem tohoto projektu, který podpořilo Ministerstvo životního prostředí a Nadace Partnerství, je otevřít diskuzi o problematice střetů větrných elektráren s jednotlivými aspekty ochrany přírody a krajiny. Větrná energetika se v České republice teprve začíná rozvíjet a již naráží na problémy v oblasti ochrany životního prostředí. Jsou ji vytýkány devastující vlivy na ptactvo, zohyzdění krajiny, hlučnost, infrazvuky působící na živé organismy v dalekém okolí apod. Často jsou tyto výhrady vedeny z neznalosti, mnohokráte jde o neodůvodněné předsudky. Bohužel zkušenosti chybí i pracovníkům státní správy, kteří rozhodují o povolování větrných turbín. Nelze se tomu divit, u nás jsou dosud v provozu větrné elektrárny o výkonu pouze cca 10 MW.

Využití dostupného větrného potenciálu, který v naší zemi máme (vyrábět z větru lze cca 3-4 TWh elektřiny ročně) je naprosto nezbytné. Česká republika je na špičce evropských zemí v produkci emisí skleníkových plynů na obyvatele. K dosažení stejně nízké úrovně, jako je průměr EU, je nutno uskutečnit razantní změny zejména v energetice. Mimo snížení spotřeby půjde právě o nahrazení fosilní energetiky zdroji neprodukujícími oxid uhličitý a to jsou i větrné elektrárny. Zároveň však chápeme, že pro stavbu větrných elektráren je potřeba najít vhodné limity. Nyní jsme naši diskusi zaměřili na krajinný ráz, příště se chceme věnovat problematice ptáků a závěrem se zaměříme na zbývající potenciální problémy, zejména hluk. Posléze ve formě publikace rozebereme jednotlivé mýty, které větrnou energetiku provází a pokusíme se nabídnout vysvětlení na základě faktů ze zemí, které mají mnohem větší zkušenosti s realitou větrných turbin.

Na jedné straně u nás větrné elektrárny jako viditelný symbol moderní čisté energetiky naráží na odpor zastánců centrální energetiky uhelně-jaderné, na druhé pak na strach z neznámého. Chceme pomoci, aby se zde větrné elektrárny již brzy otáčely stejně, jako v sousedním Německu a Rakousku.

V květnu jsme se tak věnovali krajinnému rázu, 22. června jsme se zaobírali problematikou větrných elektráren a ptáků a v září se budeme zabývat hlukem, infrazvukem a tzv. diskoefektem. Vždy jde o první startovací diskuse, které mohou pokračovat. Již z prvního stolu, kterého se zúčastnilo přes třicet lidí - krajináři (např. pánové Bukáček, Sklenička, Dejmal), zodpovědní úředníci státní správy a samosprávy, investoři větrných elektráren i představitelé České společnosti pro větrnou energii a dalších neziskových ekologických organizací, vzešly takové podněty. Zejména nutnost věnovat se vznikající metodice Ministerstva životního prostředí o umisťování těchto staveb do krajiny a dále intenzivně řešit způsoby označování těchto staveb jako překážek leteckého provozu. Zápis z jednání je k dispozici v kanceláři Cally.

Edvard Sequens

Zpět na obsah

 

Ambrozkův plán: druhé nejhorší znečištění v EU

Ministerstvo životního prostředí zveřejnilo návrh Národního alokačního plánu pro Českou republiku na roky 2005-2007, který vychází ze Směrnice 2003/87/EC o emisním obchodování. Již během přípravy plánu v březnu tohoto roku jsme se znepokojením reagovali na některé tendence spolu s dalšími nevládními ekologickými organizacemi dopisem ministrovi Ambrozkovi. Bohužel předložený návrh potvrzuje naše obavy. Musíme si klást otázku, jak vážně to Ministerstvo životního prostředí myslí s ochranou klimatu a snižování české nadprodukce skleníkových plynů?

Celkový počet povolenek, který hodlá ministerstvo rozdělovat, je vyšší, než dnes podniky, jichž se národní alokační plán týká, vypouštějí. Oproti stávající produkci 89 miliónů tun oxidu uhličitého chce akceptovat zvýšení až na 92 miliónů tun cestou bonusů pro firmy, které již snížily emise a rezerv pro nové účastníky obchodování. Tímto ministerstvo samo torpéduje vlastní a vládou již schválený Národní program na zmírnění změny klimatu v České republice. Ten velmi progresivně počítá se snížením měrných emisí CO2 na obyvatele do roku 2020 o 30 % oproti roku 2000. Do roku 2010 má jít o snížení o 18 %. Dokonce i nedávno přijatá státní energetická koncepce Ministerstva průmyslu a obchodu počítá s poklesem emisí oxidu uhličitého v této dekádě o 13 %.

Patrně nemusíme připomínat nelichotivou produkci skleníkových plynů pocházejících z České republiky. Pro tuto situaci nejsou podstatné závazky Kjótského protokolu, které s přehledem splníme díky hospodářským změnám, ke kterým u nás došlo po roce 1990, ale měrné emise skleníkových plynů na hlavu. Ty jsou dnes 12,5 tuny na jednoho obyvatele, čímž se řadíme do čela zemí EU-25. Tyto měrné emise musíme snížit a to velmi rychle. Právě národní alokační plán mohl přinést jeden z nástrojů, jak na to. Bohužel se zdá, pokud bude přijat v navržené podobě, že tomu bude právě naopak a všechny strategie o snižování produkcí skleníkových plynů budou jen proklamativní.

Připojujeme se k požadavku Centra pro dopravu a energetiku a Hnutí DUHA, aby bylo sníženo plánované celkové množství povolenek na 85 miliónů tun, tedy o pouhá 4 % méně, než je současná produkce. Bonusy i rezervy musí být zahrnuty v tomto celkovém množtví a i při jejich maximálním využití nemůže strop překročit 85 miliónů tun.

V návrhu Národního alokačního plánu také postrádáme predikci dalšího období 2008-2012. Ta je velmi důležitá vzhledem k investičním cyklům v průmyslu, podnikatelé musí znát dopředu, v jakém rozsahu bude snižování emisí pokračovat. Zejména se to pak týká energetiky, kde ČEZ stojí před rekonstrukcí svého parku hnědouhelných elektráren.

Okolo deseti procent produkce skleníkových plynů v České republice má na svědomí doprava a její podíl i absolutní výše emisí stále rostou. Národní alokační plán by se neměl vyhýbat této oblasti a musí navrhnout opatření, která v nadcházejícím období 2005-2007 alespoň zastaví problematický nárůst. Připomínky k návrhu jsme poslali na Ministerstvo životního prostředí.

Edvard Sequens

Zpět na obsah

 

Ochrana spotřebitele při uzavírání smluv tzv. "na dálku"

Sdružení obrany spotřebitelů provozuje celkem 8 poboček po celé České republice a dalších 7 přidružených poraden, které jsou zaměřené na různá témata převážně ekologická. Jejich úkolem je radit spotřebitelům, jak mají postupovat při různých reklamacích, odstoupení od smlouvy apod. V poslední době došlo k několika aktualizacím občanského a obchodního zákoníka, protože nové firmy přinášejí na trh nové trendy a tzv. pasti na spotřebitele, a potřeba ochrany spotřebitele je tedy stále aktuálnější.

K nejčastějším kauzám patří v poslední době uzavírání smluv tzv. "na dálku", kdy se zákazník nesetká s prodejcem přímo, ale vše je vyřízeno po telefonu, emailu nebo přes internetovou objednávku. Spotřebitel si výrobek objedná, aniž by si mohl prohlédnout ve skutečnosti, nebo si ho přímo vyzkoušet a objedná ho většinou na základě reklamy nebo katalogu. Výrobek potom přijde většinou poštou na dobírku. V tomto případě má spotřebitel podle občanského zákoníku, paragrafu 53 právo odstoupit od smlouvy bez udání důvodu a žádat zpět peníze do 14 dnů po doručení zboží, ale nesmí porušit originální obal (pozor! - považuje se za to např. i folie na CD nebo videokazetě). Pokud nemá spotřebitel u zboží poučení o tom, že smí odstoupit od smlouvy a za jakých podmínek, tato lhůta na vrácení se prodlužuje na 3 měsíce.

Další část tohoto paragrafu stanovuje lhůtu možnosti odstoupení od smlouvy do 7 dnů od smlouvy uzavřené "mimo prostory obvyklé pro podnikání" (na veletrzích, výstavách nebo jiných prostorách, kde je např. nějaká akce předvádění zboží). Pokud opět není ve smlouvě uvedena informace o tom, že může spotřebitel od smlouvy odstoupit, prodlužuje se tato možnost na dobu 1 roku. Takto jsou uzavírány smlouvy nejčastěji tak, že prodejce přijde do bytu spotřebitele, předvede mu výrobek a zároveň spotřebitel uzavře smlouvu na místě a zaplatí. Často však prodejci zpětně uvádějí, že byli pozváni za účelem "prodeje výrobku" a na to se možnost bezplatného vrácení výrobku do 7 dnů nevztahuje. Je potřeba dokázat při případné reklamaci, že si ho spotřebitel zavolal pouze na základě "předvedení výrobku" a potom teprve uzavřel smlouvu - tedy mimo prostor obvyklý pro podnikání. Sdružení obrany spotřebitelů řešilo tyto kauzy již mnohokrát a podařilo se to dokázat např. podle letáků distribuovaných domácnostem, v nichž stálo, že pro "předvedení výrobku je možné zavolat na číslo xy". Z toho tedy jednoznačně vyplývá, že šlo pouze o návštěvu za účelem předvádění výrobků. Někdy také firmy předvádějí své zboží mimo vlastní obchod, ale v prostorách, které také ale tato firma vlastní a potom se opět nejedná o prostor, který není určený pro podnikání.

Na tyto okolnosti je potřeba si dávat pozor a raději několikrát řádně pročíst smlouvu, kterou podepisujete a kde je uvedeno, k čemu se zavazujete a v jakých lhůtách, protože potom se odstoupení od smlouvy vymáhá velmi těžko. V případě nespokojenosti spotřebitele je možné obrátit se na Českou obchodní inspekci v příslušném kraji, která by měla danou organizaci prošetřit a případně ji udělit pokutu. Pokud se tak nestane, nezbývá spotřebiteli nic jiného, než zaplatit si drahého právního poradce a nebo se obrátit přímo na soud.

Sdružení obrany spotřebitelů ČR nabízí pro spotřebitele malé brožurky s aktualizacemi občanského a obchodního zákoníku k 1.8.2003 a dvouměsíčník "Štít spotřebitele".

Milada Podpěrová

Zpět na obsah

 

Ze zápisníku Markéty Šiškové

  • 25. února proběhla v Českých Budějovicích v galerii Měsíc ve dne beseda k dálnici D3/R3 s názvem "Dálnice D3/R3 není řešením dopravního problému". Zájem veřejnosti nebyl velký, ale cením si, že se besedy zúčastnili úředníci z magistrátu a krajského úřadu.

  • V březnu jsme připomínkovali návrh zadání změny č. 2 územního plánu VÚC Českobudějovické sídelní aglomerace, který se týkal vymezení koridorů pro přeložky dvou významných regionálních komunikací I/20 a I/34 a IV. železničního koridoru. Nesouhlasili jsme především s rozšířením mimoúrovňové křižovatky v oblasti Vrbenských rybníků.

  • V dubnu jsme se vyjadřovali ke kácení stromů v souvislosti s plánovanou cyklotrasou B v oblasti Pražského předměstí. Kácení jsme odsouhlasili, protože jiná varianta, která by umožnila vybudovat cyklostezku v této oblasti se nenabízí.

  • 23. dubna jsme se zúčastnili stavebního řízení u "Cyklostezky podíl řeky Vltavy v úseku Litvínovický most-zahrádky a lávka pro cyklisty přes řeku Vltavu". Tato cyklostezka je plánována v souvislosti s výstavbou komplexu obytných domů na levém břehu Vltavy s názvem "Vltavapark". Součástí projektu bude i vybudování osvětlení na pravém břehu Vltavy. Náš požadavek, aby byl povrch cyklostezky nezpevněný bohužel neprošel.

  • 12. května se uskutečnila druhá dálniční beseda v Městské knihovně v Českém Krumlově, která se setkala s absolutním nezájmem veřejnosti. Besedy se zúčastnil pouze jeden novinář, který svůj článek trefně nazval "O nové dálnici se debatovalo pouze mezi čtyřma očima". Touto besedou se také završil projekt "Dálnice D3 není řešením dopravního problému" a tím vstupuje program dopravy do útlumu.

  • Ještě bych chtěla upozornit, že se Calle podařilo získat studii splavnění Vltavy pro rekreční využití v úseku České Budějovice-Kořensko, která byla avizovaná již v březnovém Ďáblíku. Koho tato problematika zajímá, má možnost si studii zapůjčit.

 

Zpět na obsah

 

BIOTOP - koupaliště s přírodním čištěním vody, konference 16. září 2004

Rosa - společnost pro ekologické informace a aktivity ve spolupráci s Biologickou fakultou Jihočeské univerzity pořádá konferenci o nové technologii pro koupání v čisté a zdravotně nezávadné vodě. Tato technologie, v Rakousku známá jako "Biotop", využívá k čištění vody, podobně jako kořenové čistírny, biologických procesů probíhajících v zóně mokřadní vegetace, kde pomocí rostlin a mikroorganismů ve štěrkovém loži dochází k rozkladu a spotřebovávání živin z veškerých nečistot, a odumřelých částí rostlin. Velmi nízká výsledná koncentrace živin ve vodě neumožňuje rozvoj řas ani sinic. Tato technologie se využívá jak pro zahradní bazény, návesní rybníčky tak i veřejná koupaliště. V podmínkách ČR zatím pouze ve své zahradní variantě. Konferencí spojenou s exkurzí bychom rádi k této technologii přitáhli pozornost jak potenciálních uživatelů, tj. zástupců obcí i veřejnosti, tak případných realizačních firem, hygieniků, výzkumníků, dalších propagátorů této ekologicky šetrné technologie v České republice. Program konference a bližší údaje najdete na níže uvedené adrese. Konferenční poplatek činí 500 Kč (včetně exkurze, oběda, kávy, materiálů).

Přihlásit na konferenci se můžete na rosa@ecn.cz, další informace o konferenci i této technologii najdete na www.rosa.ecn.cz (aktuality).

Podpořila Nadace Partnerství

Zpět na obsah

 

Ropák a Zelená perla 2003

A nastala opět ta doba, kdy po všech možných i nemožných kopcích, hřištích a náměstích vzplály ohně, aby se upálily všechny místní čarodejnice. Při této příležitosti si Děti Země přiložily své polínko a vyhlásili ekologickou čarodejnici (čaroděje) za loňský rok, kterýžto měl obdržet titul ropáka (a údajně i soukromou hranici v místě bydliště, ale to říkaly pouze fámy). Kromě ropáka se zároveň vyhlašovala i ekologicky nevymáchaná ústa - jinak řečeno nejpitomější výrok v oblasti životního prostředí.

Letos měla porota prvního kola lehčí práci. Kandidátů se sešlo méně než vloni, a tak nedalo tolik práce (no, i když o tolik méně to nebylo) vybrat dvanáct finalistů na ropáka a osmnáct finálových zelených perel. A z těchto finalistů vybírala pak porota čítající přes sto dvacet hlav (z nichž letos hlasovalo něco přes stovku) - zahrnující mimo jiné takové osobnosti, jako Erazim Kohák, či jistý Edvard Sequens - toho jediného pravého. A to už byl těžší oříšek. Ve finále se ocitla tak známá jména jako Miloš Kužvart, Martin Pecina, Jaromír Schling, Jiří Vlach, či Jan Zahradník (to pro titul ropáka) a perly pronášely takové osobnosti jako Dana Drábová, Václav Klaus, Martin Pecina (ten měl dokonce perly dvě) či Jaromír Schlig.

Nervozitu, která vyhlášení vítězů provázela naštěstí zmírňoval úvodní raut, na němž kromě výborného jídla bylo i vynikající moravské vínko. Myšlenky na ropáka za loňský rok jsem pak obracel i já svým sběrem podpisů pod boletickou petici. A příjemně uvolňovala i cimbálová kapela (tedy mě spíš ničila, neboť se usídlili kousek ode mě a já měl co dělat, abych se domluvil se zájemci o Boletice).

Ale raut skončil a všichni se nahrnuli do sálu. Po úvodním slově Mirka Patrika začalo divadlo skupiny ANOBRŠ, v níž účinkuje mj. i brněnský zastupitel Mojmír Vlašín. Hra se jmenovala Odsun a pojednávala (určitě čistě náhodně) o odsunu brněnského nádraží. Hra slavila úspěch a opět si zařečnil Mirek, čas od času přerušený krásně znějícím duem Pozdní sklizeň.

A přišlo se k vyhlášení Zelené perly 2003. Bylo to určitě velké zklamání pro našeho pana prezidenta, který skončil až na sedmnáctém místě se svým roztomilým výrokem "Používají přírodu a životní prostředí jako svá rukojmí, což se jim docela daří, protože my všichni máme přírodu a životní prostředí velmi vysoko na svém seznamu priorit." Lépe už si vedla jediná žena mezi finalisty (jež je jadernými inženýry uznávaná jako velká odbornice) Dana Drábová (předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost) s výrokem z článku "Temelín odstavila další porucha": "Musíme vůči takovýmto událostem udržovat odstup a nezávislost. Až potom budeme žádat od vedení elektrárny vysvětlení, proč se porucha stala ... Někdy ale nejdou podobné závady vysvětlit, digitální systémy jsou potvory." Druhé místo pak připadlo Martinu Pecinovi (náměstek ministerstva Průmyslu a obchodu). A to za výrok:

"Prostě se postaví v Temelíně. Tam jsou na to lidé zvyklí. Nová elektrárna jim tak dalece vadit nebude. Postaví si nové fotbalové hřiště a bude to naprosto bez problémů."

A vítěz? Tím se stal prakticky neznámý starosta Horních Tošanovic a koordinátor Iniciativy R48 Petr Martiňák. Ve článku Přechody pro zvěř jsou potřebné, ale moc drahé uvedl: "Myslím, že neexistuje jen přirozená migrace, ale i umělá. Těch pár medvědů či vlků by se tedy dalo podle mého názoru čas od času přepravit do jiných oblastí."

Zatímco s perlou jsem souhlasil, ropák mě zklamal. Můj favorit, Jiří Vlach skončil až na pátém místě. Ani Martin Pecina se nedostal dál, než na třetí místo. Z druhého jej vyšoupnul Jaroslav Foldyna, zástupce hejtmana Ústeckého kraje a zastupitel Děčína (ČSSD). První místo pak získal za podání pozměňovacího návrhu k novele zákona 114/1995 o vnitrozemské plavbě, v němž označil rozvoj a modernizaci vodní cesty po Labi do Pardubic za veřejný zájem a kde zároveň konstatuje, že pokud tato vodní cesta leží ve zvláště chráněném území, tak se na ni nevztahují zákazy uvedené v zákoně 114/1992 o ochraně přírody a krajiny (návrh neprošel) dále za podporu výstavby dvou jezů na dolním Labi v podobě podávání různých pozměňovacích návrhů, za opakovaný nápad zrušit Ministerstvo Životního prostředí, jako nepotřebný resort a za podporu schválení zákona o výstavbě dálnic a rychlostních silnic, přestože nesplní jeho hlavní cíl tj. urychlení výstavby těchto komunikací (nakonec neschválen, neboť zasahoval do dalších tří zákonů) poslanec za ČSSD Jaromír Schling.

Po vyhlášení byl představen ropákův dort (který byl později při rautu snězen) a zahrála si ještě na chvilku Pozdní sklizeň. A při rautu se pak jedlo pilo, povídalo (trošku i podepisovalo pod boletickou petici) a lidé se začali pomalu vytrácet. Tak jsem před půlnocí pomohl se sklízením věcí a za světel ohňostrojů a za křiku vyděšených ptáků a netopýrů jsme věci přenášeli k autům a oslavili jsme tak začátek Svátku práce prací. Já se pak prošel nočním Brnem na nádraží a pak jsem nočním vlakem vyjel na Prahu.

Josef Polívka

Zpět na obsah

 

Zelená v EU: změny a očekávání ekologických nevládních organizací

Tento článek má sloužit jako kompenzace neuskutečněného příspěvku na setkání pořádaném Callou 22. 11. 2003. Vzhledem k tomu, že studijní cesta do Bruselu pořádaná nadací NROS ve dnech 10.-12. 6. 2003, jíž jsem se jako "vyslanec" Cally zúčastnil, byla již popsána v jednom z minulých Ďáblíků, nemusím se v tomto prvém bodě plánovaného přednesu opakovat, abych nezačal působit jako pantáta Bezoušek po návratu z Prahy.

První otázkou, na niž by měl tento článek odpovědět, je: co se pro ekologické nevládní organizace změní po našem vstupu do EU? Parafrázujíc Zdeňka Svěráka, mohl bych odpovědět takto: podobný dotaz položil jeden nahodilý účastník studijní cesty a odpověděl mi pan Rutger Wissels, hlavní vyjednavač Evropské komise pro ČR, a sice tak, že se nezmění příliš, vlastně budou jen pokračovat procesy, které již nyní běží, snad se zvýší míra reprezentace "nevládek" v EU, změní se struktura fondů, z nichž budou moci čerpat (jakkoliv míra tohoto čerpání bude zpochybněna níže), a změní se míra závaznosti evropské legislativy.

Druhou, a mnohem složitější, je otázka, co lze očekávat od vstupu do Unie z hlediska toků peněz a informací: od nás do Bruselu i naopak. Jednodušší je odpovědět na otázku finanční, jež z definice sebe sama stojí "až na prvém místě". V otázce "přílivu" peněz je jistě příjemné, že se rozšíří skladba fondů, z nichž bude moci být formou grantů a programů čerpáno (strukturální fondy, kohezní fond, Leader ...), nicméně nastanou také dvě velká ALE: Komise při vypisování projektů bere ohled spíše na vlastní "rozlišovací schopnosti", než na potřeby organizací s regionální působností, takže u vypisovaných grantů nevyžaduje pouze zachování zadaného tématu, ale zejména se musí jednat o projekty alespoň v řádu statisíc až milionů eur, k čemuž často přistupuje také požadavek na přeshraniční rozměr projektů. Otázkou je, jak by mohla běžná ekologická nevládní organizace, například velikosti Cally, na takovýto projekt dosáhnout. Podle mého se nabízejí čtyři cesty:

  1. Lze využít poradenství různých koordinačních organizací, jako je například CENPO (Centre for European Not-for-Profit Organisations), které dokáží koordinovat a směrovat malé nevládky tak, aby na tyto velké projekty společně dosáhly, nevýhodou ovšem je, že za tuto službu požaduje např. uváděné CENPO členské příspěvky v rozmezí od 1.000 od 6.000 euro, čili částku neméně mamutí, která by měla směřovat přesně v opačném směru, než je potřeba.

  2. Další možností je napojit se na již existující evropské sítě nevládek, jako je např. Zelená 8, které zajišťují jak přeshraniční rozměr, tak zejména koordinaci jednotlivých národních organizací v témže oboru k získání velkých grantů. Nevýhodou ovšem je, že i zde jsou požadovány roční členské příspěvky, byť ne v řádu tisíců, ale "pouze" stovek eur.

  3. Velmi lákavou možností je vytvořit vlastní národní oborovou síť organizací, která by byla schopna reprezentovat své členy v Bruselu, čím by byl získán dostatečný rozměr pro získání grantů, zároveň by zůstala možnost stanovit i výši případných členských poplatků.

  4. Poslední a nejpravděpodobnější možností pak je, že si i nadále ekologické nevládky nebudou chodit pro granty samy, ale využijí zprostředkování vládou, kraji, či například mikroregiony, které budou fungovat jako přerozdělovatelé unijních prostředků.

Druhým oběživem mezi námi a Bruselem jsou potom informace a to v obou směrech: z evropských institucí je velmi vhodno dostávat zavčasu například informace o chystané legislativě, neméně přínosné může být také lobbovat, čili poskytovat úředníkům Unie informace, o nichž si myslíme, že by je mít měli (i tady je vhodná koncentrace sil, již na studijní cestě se uvažovalo, že by bylo dobré, kdyby české nevládky měly svého hmotného zástupce přímo v Bruselu). Otázkou ovšem je, z které strany, od které instituce se dá v tomto směru něco očekávat, či dokonce požadovat. Zamysleme se nad tím z hlediska struktury orgánů Unie:

  • Evropská komise, tedy jakási evropská "vláda", je hlavním nositelem vlivu v Unii, rozhodně je nejúčinnějším místem pro lobbing, už proto, že právě tady se rozhoduje o konkrétních podobách budoucí legislativy, včetně legislativy environmentální. Navíc tu často rozhodují úředníci, kteří o oboru samém mnoho nevědí (tedy "univerzální eurokrati" přesouvaní po několika měsících z resortu do resortu, kteří první polovinu svého působení tvrdí, že jim nelze klást otázky, neboť se ještě nezorientovali, druhou polovinu pak tvrdí, že už se jich to vlastně netýká, neboť jsou na odchodu), o to více však dychtí po informacích poskytovaných odborníky z členských zemí, včetně zástupců neziskového sektoru. Jde jen o to, vědět, na koho se jak obrátit, koho kam kdy pozvat, z čehož už se stává málem samostatná věda. Na druhou stranu nejsou příliš ochotní v odpovídání na konkrétní otázky, nebo mnohdy odpoví zasláním jakési propagační informační kaše o tom, jak EU "i v tomto oboru činí maximum pro získání co nejvyšší úrovně". Komise má ovšem i třetí význam: je možno jí "oznámit", že členský stát neplní dle našeho soudu dostatečně své povinnosti v dodržování evropské legislativy a ponechat jí, aby členský stát "přivedla k rozumu", typicky formou pokut a řízení před Evropským soudním dvorem.

  • Evropský parlament má tu výhodu, že jeho členy jsou volení zástupci občanů, kteří mají samozřejmý zájem na tom, aby byli svými voliči dobře vnímáni, takže stačí zjistit, na kterého poslance je dobré se v dané věci obrátit (buď se lze obracet na specialisty na životní prostředí, jako je například poslanec Mark Johnston, nebo od 1. 5. 2004 i na dva tucty poslanců za ČR) a oni pak odpovídají na dotazy obvykle s nadšením ze samotného kontaktu s voličem.

  • Evropská rada je tvořena zástupci jednotlivých členských vlád, tedy resortními ministry, kteří prosazují zájmy své země, otázkou je u každého ministra zvlášť, nakolik je ochoten prosazovat i zájmy neziskového sektoru své země.

  • Další orgány Unie jsou buď nepříliš významné a bez reálného vlivu (to se týká Výboru regionů a Evropského hospodářského a sociálního výboru, které jsou sice neziskovému sektoru nakloněny - EHSV možná bude dokonce částečně složen i z jeho reprezentantů - ale jejich reálný vliv končí tím, že k přijímané legislativě přijmou stanovisko, jež bývá poté s úctou založeno těmi, kdo opravdu rozhodují) nebo k nim není běžný přímý přístup jednotlivců a organizací (to se týká Evropského soudního dvora a Evropského účetního dvora).

  • Další možností je "propašovat" své lidi přímo do evropských struktur, ať už do evropských sítí nevládních organizací či organizací svou velikostí viditelných i z Bruselu ("naším člověkem v Bruselu" je nyní například Martin Konečný, který pracuje v bruselské centrále společnosti Friends of Earth), nebo přímo do evropských institucí (zde je ovšem otázkou, nakolik hrozí těmto lidem zbytnění a přeměna na běžného "eurokrata").

  • Poslední možností k získávání informací pak je využít oficiálních unijních informačních zdrojů, zejména internetových (příkladem může být mohutná stránka www.europa.eu.int, kde je o EU opravdu VŠE, a to ve všech oficiálních jazycích Unie, od 1. 5. 2004 tedy včetně češtiny, byť jsou všechny tyto jazyky více či méně evropsky "zdeformovány"), dále vnitrostátních informačních zdrojů (zde se jedná třeba o stránku www.euroskop.cz provozovanou Ministerstvem zahraničí) nebo i stránek soukromých (zatím nejzdařilejší je asi stránka české podnikatelské reprezentace v Bruselu www.cebre.cz, kde jsou i mnohé informace o vývoji ekologické legislativy).

Škála vlivů, jimiž se EU podílí a bude podílet na činnosti českých environmentálních nevládních organizací je tedy nanejvýš široká, přičemž je ještě potřeba přičíst takové aktivity, jako je zřizování území chráněných programem NATURA, přímé fungování ekologické legislativy, či financování takových projektů, jako je zkvalitňování českých čističek odpadních vod, což jsou sice jevy, které se netýkají primárně neziskových organizací, zato mají ale nanejvýš pozitivní vliv na životní prostředí, tedy na jev, který je předmětem ochrany ekologických nevládek a nesporným smyslem jejich existence.

Pavel Molek

Zpět na obsah

 

Postřehy a zážitky z křesťansko-ekologické konference A.Rocha

Poprvé jsem se zúčastnila již třetí teoreticko-pozorovací konference v České Skalici. Je mou velkou radostí pozorovat spojení křesťanů a ekologů v úsilí o ochranu i záchranu stvořeného světa. Nejdříve pár slov o společnosti A Rocha.

Ústředí je ve Velké Británii a nyní pracují pobočky již v 15 zemích světa. První projekt vznikl v Portugalsku (a rocha znamená portugalsky skála). V r. 1983 skupina britských křesťanů-přírodovědců založila první polní studijní stanici se zaměřením na výzkum migrujících ptáků.

Česká A.Rocha je nezisková organizace, kterou vede Mgr. Pavel Světlík pod dohledem národního výboru, řízeného Pavlem Štifterem.

Strávili jsme dva dny v pěkné, družné atmosféře pozorováním přírody, poslechem přednášek, vyprávěním a sdílením zájmu o přírodu. Ve čtvrtek 17. 6. jsme byli uvítáni ve sboru Církve bratrské v České Skalici, pomodlili jsme se za úspěch setkání i za pěkné počasí. Sérii přednášek uvedl RNDr. Petr Rybář z královéhradeckého krajského úřadu. Byla o prolínání buddhistické, muslimské a křesťanské kultury v Ladahku a kašmírských Himalajích. Své vyprávění doprovodil zajímavými diapozitivy.

Druhý den jsme namířili na ornitologickou exkurzi do Krkonoš, ale pro špatné počasí jsme ji předčasně ukončili a ve zbývajícím čase jsme navštívili ptačí pavilon v ZOO ve Dvoře Králové. Večer byl zakončen opět ve sboru Církve bratrské. Tentokrát byl přednášejícím hostem RNDr. Vladimír Lemberk, který nás potěšil slovy i diapozitivy o cestách po Borneu.

V sobotu 19. 6. nás čekala ornitologicko-botanická exkurze do Orlických hor. Mezi nejzajímavější patřilo alpinium p. Jar. Grulicha v Sedloňově. Prostíralo se na několika arech skalnatého svahu, kde rostly byliny a keře z celého světa. Poté jsme viděli botanicky zajímavé lokality v Orlických horách a byli jsme seznámeni s výzkumným programem kroužkování ptáků. Ornitologický program byl zakončen prohlídkou Plachetkovy sbírky ptáků v Rychnově n. K. Den plný zážitků byl opět zakončen ve sboru. Tentokrát byl naším milým hostem RNDr. Jiří Nečas, předseda ekologické sekce Křesťanské akademie. Přednášel nám na téma ekologie, environmentalismus, etika, ekonomie a eschatologie.

Celé setkání bylo v neděli zakončeno křesťansko-ekologickou bohoslužbou a přednáškou Keith Morrise z Anglie o světě motýlů.

Po celou dobu byla s námi moje jmenovkyně Marie Šandová, režisérka věnující se mimo jiné i ekologii. Sestřih zajímavých okamžiků lze vidět 5. 9. 2004 v programu ČT 1, pravděpodobně v podvečerních hodinách. Pořad se bude jmenovat Cesty víry. Více o organizaci A Rocha - křesťané v ochraně přírody se můžete dovědět na internetových stránkách-www.arocha.cz, www.arocha.org.

Růžena Šandová

Zpět na obsah

 

Utajené dějiny podnebí - II. část

Přepište historii

Obsah dalších kapitol Svobodovy knihy lze vyjádřit otázkou v podtitulu celé publikace: Řídilo počasí dějiny lidstva? Autor odpovídá převážně kladně. V atraktivním souhrnu, jenž ovšem není uspořádán přísně chronologicky ani tematicky, ukazuje jako produkt klimatických oscilací husitskou revoluci (překrývající se s velmi vlhkým obdobím) nebo třeba Třicetiletou válku (v době začátku tzv. malé doby ledové). Naproti tomu šíření morových epidemií, které pustošily Evropu od 14. století, autor spojuje s tehdejším oteplením. Omezený rozsah publikace nedovolil zachytit všechny souvislosti: aby čtenář zjistil, co tedy stálo za posledními morovými vlnami na přelomu 17. a 18. století, musí sáhnout až k webové stránce se Svobodovým textem ze semináře Člověk ve svém pozemském a kosmickém prostředí (sborník příspěvků byl vydán r. 1994). Teprve zde nalezne zmínku o přechodném období teplých zim (1660-1690), jímž lze v duchu autorova badatelského postupu vysvětlit morovou ránu z let 1679-1680. Ovšem poslední středoevropská epidemie pravého moru spadá do let 1713-1715, jimž se Utajené dějiny vůbec nevěnují a příspěvek ze semináře označuje toto období slovy "studená regrese s vpádem drsných zim".

Svoboda podrobně rozvádí některé již publikované souvislosti (vliv dvou období srážkového minima ve 13.-12. století př. Kr. na stěhování tzv. mořských národů včetně dobytí Tróje) a uveřejňuje i nové, objevné postřehy (expanze Dánska a Švédska během Třicetileté války byla vyvolána nutností ovládnout německé oblasti, z nichž se předtím draze dováželo obilí, aby se nahradil výpadek domácí severské produkce, způsobený ochlazením; Švédové vítězili především proto, že na rozdíl od Němců byli na drsnější klima zvyklí). Na druhé straně ovšem některá autorova tvrzení mohou být shledána příliš kategorickými: jako příklad poslouží zjednodušující konstatování, že například neúspěšnost křižáckých výprav proti husitským Čechám byla způsobena především totální neprůchodností země, neboť rozbahněné cesty umožňovaly jen velmi omezený pohyb, a to pouze lehčích nákladů (s. 55.). Hojně se tu také cituje z kronik a jiných pramenů (včetně biblických), avšak lze namítnout, že důkladnější kritika těchto zdrojů by některé vyvozované klimatologické závěry jistě zkorigovala.

Nejsilnější stránky Svobodovy knihy leží v těžišti autorovy specializace. Čtenář tu nalezne - kromě již naznačených témat - zdokumentovaný průběh srážkové činnosti v období 4000 př. Kr.-1000 po Kr., doprovozený výběrem důležitých historických událostí (zejména etnických přesunů), na něž lze nahlížet jako na důsledky klimatických oscilací. Pro novější dějiny se ovšem může zdát, že aby Svobodova kniha beze zbytku naplnila ambici dokázat existenci vzájemné úzké vazby mezi průběhem klimatu - především jeho výkyvy - a vývojem lidské společnosti (s. 5), měl by autor spojit své síly s některým badatelem v oboru historie nebo přinejmenším historické demografie. Nabízí se vybírat třeba z autorského kolektivu publikace Dějiny obyvatelstva českých zemí (Praha 1996), a to tím spíše, že této jinak průkopnické demografické práci zřetel ke klimatologickým faktorům zase očividně chybí.

A co zítřek?

Na závěr se Jiří Svoboda samozřejmě nemohl vyhnout hledání odpovědi na otázku, jak to bude dál. Shrnuje argumenty pro pokračující kritické globální oteplování vlivem antropogenního skleníkového efektu, ovšem nepřiklání se k nim. Upozorňuje, že např. často zmiňované plující ledovce vznikají z rozdílných příčin: odlamování ker z ledového příkrovu antarktického má jen sezonní charakter (na jaře se tak uvolňuje led vzniklý srážkovou činností během zimy).

Svoboda nezpochybňuje současné oteplování ani lidský podíl na něm. Ukazuje jen, že jde o přechodnou záležitost. Globální ekosystém směřuje k budoucímu ochlazování a i lidské působení nabude jiného charakteru. Industrializace je produktem populační exploze, spojené s průmyslovou revolucí. Za poslední dvě staletí (zhruba tolik uplynulo od konce malé doby ledové) se počet obyvatel Země zšestinásobil; růst ještě stále pokračuje ve třetím světě, ale vyspělé postindustriální státy již zaznamenávají demografickou stagnaci. Zároveň přistupují k razantnímu omezování škodlivých plynných emisí. Hospodářsky zaostalá Ukrajina jich v současné době produkuje osmkrát víc než Spojené státy americké spolu s Kanadou. Lze očekávat, že s pokračujícím ekonomickým růstem oblastí dnes rozvojových bude ekologicky škodlivých výrob ubývat.

V optimistickém závěru publikace se ovšem skrývá čertovo kopýtko. Není jasné, jaký podíl na průmyslové produkci třetího světa mají firmy demokratického Západu, které sem výhodně umisťují technologické investice, jež by doma z ekologických důvodů neuplatnily. A je zřejmé, že pokud by se vzestup třetího světa měl odehrát stejnými cestami jako dosavadní vývoj Západu, pak by došlo ke globálnímu vyčerpání neobnovitelných přírodních zdrojů.

Tomáš Malina

(recenze podle knihy Jiřího Svobody: Utajené dějiny podnebí. Řídilo počasí dějiny lidstva? Pokračování z Ďáblíka č. 15).

Zpět na obsah

 

Jedle

Jedle jsou stromy královské

ve stáří někdy obrovské

však krásu s léty tratí.

Když dorostou, už nešpičatí.

Možná, že také jak my trpí,

Nebo ke kráse otupí?

Už nesoupeří se smrky

vrcholek mají tupý.

Jedle jak ženy později

také svou krásu ztrácejí.

S topoly stejnou smůlu mají.

Jen sušiny z nich nepadají.

V mládí však jedle ztepilé,

Jsou líbezné jak andělé.

Jakoby zdola na jehličí

je ozdobili stříbrníci.

Když jedle vidím na výletě,

tiše jim říkám, nestárněte.

Ve větru píseň lesů pěte,

Netupěte a netrpěte.

(Stromy a my; Jiří Janáček)

Je čas prázdnin a já mám toto období spojené s vůní lesa, hub a bzukotem hmyzu. V lese se mi vždy líbily krásné, rovné, spanilé jedle, kterých ovšem v našich lesích mnoho nenajdete. Ráda bych se s vámi podělila o báseň právě o tomto ztepilém stromě.

Romana Panská

Zpět na obsah

 

Pískovna v Třebči je už chráněnou plochou

Na jaře jsme pokračovali v údržbě hnízdní stěny pro břehule říční v bývalé pískovně v Třebči. Opět bylo nutno srazit převisy a zejména odebrat sesuté kužele písku, neboť pro hnízdění by zbyl jen minimální pás volné stěny. Protože k tomu je nutné papírování - získat od Krajského úřadu výjimku o zásahu do biotopu zvláště chráněného druhu, zajistit peníze a rovněž pro neustále se protahující období zimy, stěnu jsme připravili jen krátce před příletem v dubnu. Ale povedlo se. Práci provedlo Zemědělské družstvo Borovany, na úhradu faktury se nám pak podařilo letos poprvé získat peníze od Krajského úřadu díky pomoci pí. Doktorové z referátu životního prostředí.

Dnes již břehule hnízdí. Zdá se, že jich bude méně, než v loňském roce, ale to nechme na oficiálním sčítání. Podle Petra Heneberga, který takové sčítání v naší republice koordinuje (a který by uvítal i pomocníky ke sčítání), je třebečská pískovna největší hnízdiště v bývalém okrese České Budějovice a jediné, kde vloni došlo k nárůstu hnízd. Jestliže v roce 2002 v Třebči bylo 237 hnízdních nor, loni už 389. Bohužel pak hnízdiště v pískovnách Střížov, Ševětín a Záblatíčko zcela zanikla. Smutný osud čekal i velké hnízdiště v pískovně v Nakolicích u Nových Hradů. Po povodních v roce 2002 byla pískovna zaplavena, posléze sem byly svedeny vody ze silničního příkopu, takže vodní plocha je stálá a neumožňuje údržbu stěny. Letošních 50 hnízd je méně než desetina počtu, který tu byl ještě předloni.

Snažíme se podnítit nápravu, ale je to pro nás již za hranicemi možností aktivní ochrany. V minulých týdnech se však podařilo zastavit přítok vody zásahem silničářů a máme příslib starosty Nových Hradů p. Štangla, že jakmile to voda umožní, zajistilo by město údržbu. A i Krajský úřad již pro to hledá cestu.

Letos se však po letech snah podařilo i něco více - třebečská pískovna byla vyhlášena přechodně (v době hnízdění) chráněnou plochou právě pro břehule podle zákona 114/1992 Sb. Vyhlášení za naší aktivní asistence provedl odbor životního prostředí Městského úřadu v Trhových Svinech. Zdá se, že tedy můžeme spokojeně složit ruce do klína. Ale to bychom nebyli Ďáblíci. Rozhodli jsme se zkusit získat pozemky v pískovně do pronájmu a založit pozemkový spolek. O tom dále.

Edvard Sequens

Zpět na obsah

 

Budou se mít břehule lépe?

Možná, že už to někteří z vás zaregistrovali na našich webbových stránkách - Český svaz ochránců přírody podpořil Calle projekt, který má umožnit založení pozemkového spolku Riparia. Smyslem této "instituce" bude ochrana biotopu pískovny v Třebči. Třebečská pískovna představuje velice hodnotné území a to nejen z hlediska výskytu zvláště chráněného živočicha - břehule říční, ale i chráněných obojživelníků a vzácné mokřadní vegetace.

V současné době probíhají jednání s majiteli pozemků. S většinou jsem se již předběžně domluvila na pronájmu či prodeji jejich pozemků, ale jsou mezi nimi i dva majitelé, se kterými se nedá rozumně diskutovat. Považují totiž všechna ekologická sdružení za "ekoteroristické" organizace, které se pouze zviditelňují, ale o přírodu se příliš nestarají. K tomu ale musím podotknout, že tito vlastníci na tom nejsou zdravotně nejlépe, alespoň tak mě uklidnili další spolumajitelé téhož pozemku.

A jaké kroky budou následovat dál? Teď by mělo nastat vyřizování formálních záležitostí, tedy podpisy smluv a v některých případech dědické řízení. To bude problematické hlavně u čtyř spolumajitelů jednoho pozemku, kteří o svůj majetek v třebečské pískovně neprojevují valný zájem. O tom nakonec nejvíce vypovídá to, že na listu vlastnictví tohoto pozemku je vedena již deset let zesnulá majitelka - matka současných vlastníků.

V rámci svých výjezdů za majiteli jsem si mohla udělat i svoji soukromou anketu na téma Jak nás - ekology vnímají "obyčejní" lidé, kteří s námi nepřišli nikdy předtím do styku. Byla jsem příjemně překvapena, dopadli jsme dobře. Většina těch, které jsem navštívila, Callu zná a fandí nám. Ale abychom si nedělali přílišné iluze, pozemkový spolek není konfliktní věc. Podle názorů vesměs vesnických lidí nelze bohužel získat obraz o celé naší společnosti.

Markéta Šišková

Zpět na obsah

 

Síť pěstitelů starých odrůd

Pro drobné pěstitele, kteří pěstují na svých zahradách zeleninu, ovoce a bylinky pro své potěšení a samozásobení, nabízí o.p.s Gengel ve spolupráci s dalšími dobrovolníky Seznam starých, krajových netradičních odrůd. V Seznamu jsou nabízena semena (případně hlízy, rouby, stromky apod.) starých a netradičních plodin od zhruba dvou desítek pěstitelů (mezi nimi jsou kromě jednotlivců a o.p.s. Gengel také občanská sdružení Mrkev ze Solan v severních Čechách a Život na venkově z Bystřice n. Olší ze severní Moravy).

Systém pěstování je nekomerční a vzájemně svépomocný. Pěstitelé nabízejí semena těch odrůd, které sami pěstují a uchovávají, dalším zájemcům a naopak získávají nová - jde o jakousi vzájemnou síť. Tak se staré krajové odrůdy mohou přirozeně uchovat na různých místech. Uchování odrůd znamená také množení rostlin na semeno, jež může být o něco pracnější než obvyklé pěstování, na druhou stranu poskytuje hlubší poznání přírodních zákonitostí, uvědomění si koloběhu života, novou radost z práce na zahrádce - to vše vedle aktivního příspěvku k uchování biodiversity.

V Seznamu jsou například staré a krajové odrůdy bobu zahradního, hrachoru setého, keříčkových i tyčkových fazolí nebo krajová odrůda špičatého červeného zelí hlavatka. Vede toho merlík všedobr a lebeda zahradní, což jsou tradiční špenátové zeleniny pěstované již ve středověku nebo koukol jako příklad kdysi hojného a dnes vzácného plevele. Ze dřevin je zde třeba jeřáb oskeruše pěstovaný na Moravě či jablko odrůdy Panenské české. Vedle starých odrůd jsou zastoupeny i netradiční druhy, které mohou rozšířit rozmanitost zahrádky - třeba ovesný kořen, čistec hlíznatý nebo čirok pukancový, jedlá chryzantéma či topinambury. Seznam starých, krajových, netradičních plodin a odrůd, plevelů a dalších rostlin pro rok 2004 lze získat na adrese Gengel o.p.s., Veselka 52, 374 01 pošta T. Sviny. Přiložte prosím známky 2x 12 Kč + nadepsanou obálku A5 s Vaší adresou a připsaným heslem "Seznam". Seznam je nyní také k dispozici na Calle.

Ing. Petr Dostálek

Zpět na obsah

 

Z poznámkového bloku Edvarda Sequense

  • Jarní měsíce letošního roku se nesly v duchu přednášek a konferencí o obnovitelných zdrojích energie. Pomalu se toto téma stává respektovaným i v naší republice. Přednáškové podklady Slunce - energie budoucnosti jsme tak představili učitelům ekologické výchovy na jihočeských Pedagogických dnech patnáctého března. Patnáctého dubna jsme zase na pozvání Západočeského sdružení obcí přednášeli v Plzni o zelené energii. Nu, a tématem našeho vystoupení na Teplárenských dnech 27. dubna byl rozvoj větrné energetiky. Mezitím (20. dubna) jsme se tradičně věnovali studentům Pedagogické fakulty v Č. Budějovicích dvojicí přednášek o obnovitelných zdrojích. Do série ještě patří vystoupení o větrné energetice v rámci seminářů Strany pro otevřenou společnost 20. května, která se konala jak na českobudějovické akademii věd, tak pro nejširší veřejnost v Evropském informačním centru.

  • Studenty z Vídně, kteří se zajímali o historii protiatomového hnutí a důvodech našeho postoje u nás, jsme měli možnost přivítat spolu s Jihočeskými matkami a OIŽP 13. května. Bylo to milé setkání.

  • Na pozvání Jihočeských matek přijeli na konci dubna do České republiky manželé Glazkovi z Kijeva. Oba se věnují genetickým výzkumům a speciálně pak dlouhodobým důsledkům působení radiačních dávek po Černobylské havárii. Znepokojivé závěry výzkumů prezentovali zde na svém turné. Pomohli jsme pro ně 28. dubna uspořádat přednášku pro veřejnost pod názvem „Záření a genetika, Tebe se to také týká!“ v literární kavárně Měsíc ve dne v Českých Budějovicích.

  • V dubnu mne čekala cesta na setkání Jihočeských matek s ředitelem Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) Dudou, na kterém jsme si ujasňovali své postoje k programu hledání úložiště.

  • Pouhý den poté, 23. dubna, jsem pak na SÚRAO absolvoval mimořádný kontrolní den, kde byly prezentovány předběžné závěry etapy geologických prací. Závěr? Pokračuje se dál, nikdo nevypadává. Jen SÚRAO ví, kam se více zaměřit, bude-li pokračovat.

  • Na seminář VŠE, na němž měl ČEZ představit své strategické investiční záměry, jsem zajel 18. května do Prahy. Z úst pánů Vrby a Nováka jsem se ale příliš konkrétní informace nedozvěděl, jakkoliv tam padaly i zajímavé informace.

  • Z důvodu našeho partnerství v mezinárodním projektu CER2, který je zaměřený na podporu rozvoje obnovitelných zdrojů energie, mne čekala v březnu cesta na zahajovací setkání do Vídně a 3.-4. června až na jih Rakouska do Güssingu. Kromě schůzování jsme se přímo ve městě podívali k unikátní elektrárně, která od roku 2001 zplyňuje dřevní štěpky. Při spotřebě 1760 kg štěpků za hodinu má elektrický výkon 2 MW a navíc produkuje 4,5 MW tepla. Na zpáteční cestě jsme si pak udělali výlet k Neziderskému jezeru, protože jsme chtěli na vlastní oči vidět největší koncentraci rakouských větrných elektráren. Byly tam! Desítky a desítky otáčejících se větrníků v rovinaté krajině. Zda vadí či nevadí, je věc vkusu, ale u frekventované dálnice a masivních dálkových tras elektrického vedení mě nijak nedráždily.

  • Začátkem června jsme spolu s Bernhardem Rieplem a dalšími Rakušany diskutovali se starostou Nové Bystřice o možnostech prosazování obnovitelných zdrojů energie v rámci mezinárodního projektu OPENING.

  • Z důvodu neprůchodnosti několik let hledaných řešení jsme se rozhodli prodat náš projekt Větrného parku Pavlov včetně všech povolení, smluv i dokumentace. Projekt byl nabídnut všem z branže, nyní probíhají jednání s vybranými zájemci.

  • Věnovali jsme se podání připomínek k záměru rozšíření skládky komunálních odpadů Růžov (u Borovan) na celkovou kapacitu 3 miliony tun a současně návrhu vybudování biodegradabilní plochy kontaminovaných zemin pro 50 tisíc tun ročně a kompostovací plochy se stejnou kapacitou na skládce. V představeném rozsahu je pro nás projekt nepřijatelný, upozornili jsme i na řadu závažných opomenutí, které by měl zpracovatel dokumentace EIA v další etapě napravit. K tématu již proběhla diskuse s provozovatelem skládky firmou Marius Pedersen, majitelem, firmou Růžov a.s. a městem Borovany.

  • V Borovanech se podílím na zpracovávání strategického plánu rozvoje města. Je to zajímavá zkušenost, byť jsme zatím na samém počátku.

 

Zpět na obsah

 

Třídění sběrového papíru

Pod pojmem sběrový papír se skrývá mnoho druhů papíru, jež se od sebe kvalitou odlišují. Je proto dobré sběrový papír před odnesením do sběru trochu roztřídit. Ještě předtím je potřeba zjistit, které konkrétní druhy papíru odebírá konkrétní sběrna surovin. Existují rozdíly podle toho, kdo jsou odběratelé.

Teoreticky lze vymyslet bezpočet kategorií, podle druhů vláken (průměrné délky, stupně mletí, rostliny, z níž jsou ...) a jejich zastoupení, zastoupení plniv, barviv, nečistota bůhvíčeho ještě. Aby v tom byl určitý systém, byla vytvořena norma ČSN EN 643 - Evropský seznam normalizovaných druhů sběrového papíru a lepenky. Tato norma dělí sběrový papír do pěti základních skupin, které dohromady obsahují 67 podskupin. Ovšem dotyčná norma podotýká, že si jednotliví obchodní partneři pro svoje potřeby mohou zavést druhy další.

Z tohoto množství má pro běžného člověka asi smysl třídit papír na směsný recyklovaný papír a lepenku (5.01), použité sulfátové pytle (4.04), barevné bezdřevé časopisy - tj. obvykle časopisy z křídového papíru atp. (2.08) knihy z bílých bezdřevých papírů (2.07), tříděný kancelářský papír (2.05), noviny (2.01), telefonní seznamy (1.07), staré obaly z vlnité lepenky (1.05) a smíšené papíry a lepenky, netříděné, nepoužitelné materiály odstraněny (1.01).

Třídit tyto druhy má ovšem smysl jen tehdy, pokud jich nasbíráte dostatečné množství a pokud má pro ně sběrna, kam je nesete,odběratele. Obvykle totiž sběrny chtějí třídit papír na časopisy (tj. křídový papír), noviny, vlnitou lepenku, pytle a zbytek. Těžko chtít po člověku, aby rozlišoval více druhů.

Josef Polívka

Zpět na obsah

 

Dům hrůzy - pouze budějovický problém?

Stalo se módou posledních měsíců informovat v jihočeských "masmédiích" co nového se děje ve starém domě v českobudějovické Nádražní ulici. Titulky typu - "Lidé se bojí opustit děsivé bydlení v domě hrůzy"- masírují veřejné mínění, které se obrací proti existenci všech starých domů volajících po opravách. "Nejlíp by bylo ty barabizny zdemolovat a nahradit je novostavbami" - dí hlas lidu.

Dům z roku 1893 je skutečně v havarijním stavu, není vyloučeno jeho statické ohrožení. Jeho obyvatelé se odmítají vystěhovat na ubytovnu, kterou jim nabízí město. Nedivím se. Je to zařízení se zvláštním režimem a s kamerami na chodbách. Jenže ve zchátralém domě je už odpojena voda a dojde zřejmě k nucenému vystěhování nájemníků. Na této situaci se podílela celá řada viníků, kteří si teď přehazují odpovědnost jako horký brambor. Zkusme tedy celý propletenec rozplést.

V době své největší slávy patřil výstavný měšťanský dům k ozdobám města. Už vnější fasáda zaujme bohatými štuky, ty pokračují i ve vstupních prostorách domu. Také stropy na podestách žulového schodiště jsou štukové, zatímco podlahy tvoří původní secesní dlaždice, které nestačila zničit ani desetiletí "socialistického" vlastnictví. Zbytky skleněné vitráže se zachovaly jen nad zadním vchodem do dvora. Střecha je z větší části rozbitá, rostou z ní stromy, na půdě hnízdí kolonie holubů, po léta špatně opravovanými odpady jsou podmáčeny nosné zdi. Objekt je posledním z řady secesních domů, které musely v minulosti ustoupit stavbě autobusového nádraží. Dnes se ukazuje, že byly zlikvidovány vlastně zbytečně, neboť po necelých dvaceti letech provozu bude autobusové nádraží na lukrativních parcelách uprostřed města nahrazeno hypermarketem, na jehož střeše ve třetím patře budou přilepeny, jako úlitba podivínům, kteří necestují autem, zredukované prostory nástupišť dálkové autobusové dopravy.

Už při tehdejší demolici sousedních objektů byla zřejmě narušena statika domu. Svým podílem k jeho stavu přispěla jistě také nedbalá údržba v době, kdy byl dům vlastněn Bytovým podnikem města. Pak přišel převrat, dům byl zprivatizován. Nový majitel - cizí státní příslušník - se zřejmě rozhodl do oprav neinvestovat, ač ještě v roce 2001 získal na rekonstrukci domu bezúročnou půjčku od města. Pochopil zřejmě, že z regulovaného nájemného se u nás náročnější opravy ani pořídit nedají. Došlo mu, že v případě demolice objektu může ještě výhodně zpeněžit pozemek v centru města a přestal se o stav domu zajímat. Naše zákony, umožňující části obyvatelstva výhodné levné bydlení a druhé části neumožňující bydlení žádné, se tedy na celé kauze také podepsaly. K nepominutelným viníkům je nutno počítat i městské zastupitele, kterým je lhostejný osud starých domů, vytvářejících v urbanistickém smyslu "duši" města. S neuvěřitelnou lhostejností zaujímají pozice "mrtvých brouků" vždy, když se jedná o likvidaci památkově cenných staveb, k nimž patřila před časem buquojská rezidence "Červený Dvůr" v Mladém, "štukatérský" dům v Riegrově ulici, či celá řada demolovaných, případně necitlivě rekonstruovaných secesních objektů po celém městě. Velmi obětavě přitom řada z těchto zastupitelů "tlačí káru" výstavbě nových hypermarketů, které jsou ovšem z urbanistického hlediska prašivinou na tváři města. Za dědictví, které tu zanecháme svým potomkům, se stydí zřejmě jen pár nostalgických donkichotů. Samotný "dům hrůzy" je v tom nevinně. Svůj hanlivý název si nezaslouží. Hrůzná je doba, v ní žijí lidé, kterým barbarství nevadí.

Jaroslava Brožová

Zpět na obsah

 

Vjel jsem do tunelu a letěl jsem jako káně aneb příroda očima Aleše Valenty

Tak mám novou lásku. Kromě akrobatického lyžování jsem objevil další adrenalinovou záležitost: MOTORKU.

Zase se řítím vzduchem. Jako když se odrazím z můstku, ale ... Třeba tohle, to jsem ještě nezažil! Jel jsem ze Šumperka do Štítů, kde teď zrovna dělám kemp pro dětské talenty, a potkal jsem káně. Na kraji lesa mi zakroužilo nad hlavou, řvalo. Dovedlo mě k aleji stromů, koruny z ní vytvořily zelený tunel. Oba jsme tam vletěli, káně pár metrů přede mnou. Kopíroval jsem jeho pohyb i rychlost. Vlastně jsme oba letěli. No prostě nádhera!

Pak na mě zase to káně zařvalo. Asi tam mělo hnízdo a já jsem ho trochu vyplašil. Tak jsem radši odjel. Občas potkávám i jiná zvířata. Jedu tak rychle, že je nestačí vyplašit hluk motorky. Mám rád i společné vyjížďky s kamarády, kteří mě k enduru přivedli. Jsou to pokročilí bikeři, občas je to na hranici rizika. Ale já potřebuju vyhecovat. To je stejné jako při závodech...

Kličkujeme spolu mezi stromy, na poslední chvíli hledáme volnou cestu. A pořád vedle sebe. Jsme tým, lesní družina. Navíc mě můžou zachránit, když se něco stane. Nedávno jsem dostal ránu od stromu, vyhýbám se pařezům a najednou buch do ramene. Rána jak hrom! A jsem dole. Motorka několik metrů mimo. Zjistím, že nefunguje spojka. Tak tu stodvacetikilovou káru táhnu. A pak mě napadne to obrátit, rozjet z kopce a narvat tam rychlost silou. Je nezničitelná. Za čtvrt milionu by měla něco vydržet. Už mám za sebou deset výjezdů. A co jsem stihl zničit? Urval jsem zadní blinkr, urazil zrcátko, zrušil chladič a spojku. Dá se říct, že z tý motorky prostě odpadávají zbytečný věci, je to přirozený výběr.

Co na to říká manželka Elen, která čeká druhé miminko? Má pochopení. Nemůže se nic stát: musím dát jen pozor na větve. Je pravda, že kdybych proti sobě potkal nějakého podobného šílence, byla by to asi rána. Ale co by dělal v lese?

Aleš Valenta

Článek z rubriky Mýma očima z MF DNES přepsala Milada Podpěrová

Zpět na obsah

 

Zástupci českých neziskových organizací byli oficiálně jmenování do Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV)

S rozšířením EU se českým nestátním neziskovým organizacím (NNO) naskytla další možnost zviditelnit se a být více slyšet nejen v unás ale také v Evropské unii. V Bruselu byli jmenováni 3 zástupci českých NNO do EHSV - poradního orgánu Evropské komise, Rady a Evropského parlamentu. Tento Výbor se často nazývá mostem mezi Evropou a organizovanou občanskou společností. Jeho hlavním úkolem je vyjadřovat stanoviska občanské společnosti k dokumentům výše jmenovaných evropských institucí. 

Český neziskový sektor v tomto Výboru reprezentují: Ivana Plechatá, zástupkyně občanského sdružení SKOK; David Stulík, zástupce Nadace rozvoje občanské společnosti; David Šmejkal, výkonný tajemník Koalice občanských spotřebitelských aktivit.

Vladimír Molek

Zpět na obsah

 

Můj deníčku,

  • Hnutí DUHA zve 26. - 29. srpna všechny zájemce na poznávací pochod národními parky Šumava a Bavorský les, který se letos koná již po VI. Mimo jiné navštívíte Schwarzenberský kanál, Plešné jezero, Cikánskou slať, Modravu, prameny Vltavy, Bučinu, Roklan, Roklanské jezero, Seelensteig, Teufelsloch a jiné. Sraz účastníků je 26. 8. v Nové Peci v 800 hodin na veřejném tábořišti. Ukončení 29. 8. ve Finsterau, odjezd domů 30. 8. Podrobnější informace získáte na www.hnutiduha.cz

  • Obce Chyšky, Nadějkov, Zhoř, občanské sdružení Zachovalý kraj a římskokatolická farnost Chyšky pořádají koncert v neděli 5. září v areálu rekreačního střediska Růžená od 18 hodin na protest proti umístění hlubinného jaderného úložiště. A kdo že bude hrát? Hradišťan s Jiřím Pavlicou. Vstup v předprodeji bude 90,- Kč a v den koncertu 110,- Kč.

  • Zářijový zelený čtvrtek na téma "Vlaky mají zelenou" se bude konat 16. září od 1700 hodin v literární kavárně Měsíc ve dne, ul. Nová 3, České Budějovice a bude věnován rozvoji železniční dopravy v našem kraji. Diskutovat můžete s ing. Študlarem, krajským zmocněncem Českých drah.

  • Již nyní Vás zveme na Den bez aut, který se uskuteční v rámci Evropského týdne mobility ve středu 22. září od 8.00 do 15.00 hodin na náměstí Přemysla Otakara II v Českých Budějovicích, které bude v tuto dobu uzavřeno pro veškerou dopravu. Bližší informace získáte v kanceláři Sdružení Calla, které se bude podílet na této akci.

 

Zpět na obsah

 

Na vzniku tohoto čísla se podíleli  Jaromír Bláha, Jaroslava Brožová, Petr Dostálek, Tomáš Malina, Libor Matoušek, Pavel Molek, Vladimír Molek, Romana Panská, Milada Podpěrová,Pepa Polívka, Edvard Sequens, Růžena Šandová, Markéta Šišková.

Do konečné podoby sestavila Romana Panská. Internetové stránky zpracovala Monika Koupilová.

Evidováno pod MK ČR E 12082.

Obsah prošel jen hrubou jazykovou korekturou.

Své vítané příspěvky do dalšího čísla nám laskavě dodejte do 15. 9. 2004.

 

 

Zpět na obsah

 © 2000 Calla
Calla   |   Fráni Šrámka 35, 370 01 České Budějovice   |   tel: 384 971 930, 384 971 934, fax: 384 971 939   |   calla(at)calla.cz