Sdružení Calla
  Dnes je 19. dubna 2014  | Hlavní stránka | Energetika | Ochrana přírody | Odpady | Ekoporadenství | Zpravodaj Ďáblík | Atlas OZE | Anglická vlajka

vyhledávání
Facebook Profil Cally na Facebooku

Chci podpořit činnost
sdružení Calla.

Číslo konta:
3202800544 / 0600
u GE Money Bank,
České Budějovice.

Můžete si určit,
kterou konkrétní
aktivitu podpoříte.



Poslední aktualizace:
 16. 4. 2014

Rekonstrukce státu



button techsoup.cz

Ďáblík číslo 18 (září 2004)

 


Úvodník

Zlatou medaili v emisích oxidu uhličitého si vzít nedáme!

Průmysl se musí bránit

Obce a průmysl žádají zákon o čisté energii

Ze zápisníku Edvarda Sequense

Stropnice 2004 - splněno!

NATURA in natura

Vydra říční - tajemná dáma vod a mokřadů

Předání petice proti Středisku zimních sportů Chlum v oblasti Boletice

Ze zápisníku Vladimíra Molka

Mají vlaky na jihu opravdu zelenou?

Nástin technologie recyklace papíru

Hledáme dobrovolníky

Přes dvě třetiny spaloven nevyhovuje limitům

Pozvání na výstavy

Průplavy a přehradami vybudujeme síť dálkové dopravy

Poradenství SOS nyní u nás

Projev jihočeského hejtmana Jana Zahradníka při zahájení 31. ročníku výstavy Země živitelka ze dne 26. 08. 2004

Pohled vědce a pedagoga na politika

Povzdech nad jihočeskou krajinou

"Lidé přírodě, příroda lidem"

Nabídka tvořivých kurzů ROSY v Českých Budějovicích do konce roku 2004

XXX. Mezinárodní filmový festival o životním prostředí, přírodním a kulturním dědictví EKOFILM 2004

Můj deníčku,

 

Úvodník

Milí čtenáři,

přišlo vám poštou nové vydání jistě již očekávaného Ďáblíka. A co nového se během letních měsíců událo, jaké změny a novoty na vás čekají v kanceláři?

Pokud navštívíte Callu v následujících dnech, zjistíte, že zaměstnanci a spolupracovníci se nám postupně obměňují a co platilo dříve, je již najednou jinak. V prvé řadě jsme se rozloučili s Markétou Šiškovou a programem dopravy, s Markétou se patrně potkáte v pražské Lize ekologických alternativ. Milada Podpěrová, naše pražská kolegyně uzavřela pobočku Cally v metropoli a odešla se připravit na příchod svého potomka. Na pozici energetické asistentky, ale už s místem v Českých Budějovicích přišla, po delším působení ve slunném Španělsku, Petra Veselá, se kterou se tedy budete setkávat i na stránkách Ďáblíka. Zatím posledním odcházejícím je civilkář Pepa Polívka, který od 1. listopadu nastupuje jako papírenský technolog. Všem odcházejícím přejeme hodně štěstí a životní pohody v nových rolích a příchozí Petře výdrž s námi všemi v Calle.

Vám čtenářům popřejeme správné podzimní počasí, ranní mlhy, které se rozpustí v slunečních paprscích, štěbetající houfující se stěhovavé ptáky, barevné papírové draky, které doprovází dětský smích na jejich dálkových letech, ladně se snášející všemi barvami zbarvené listí, babí léto jež se vám zaplete do vlasů, kapky deště hrající na parapet oken a příjemně strávenou chvíli s následujícími řádkami.

Pokud se někdo z vás bude chtít podělit o své podzimní zážitky a tím nám proteplit zimní večery s dalším číslem, zašlete příspěvky na níže uvedené adresy do 19. listopadu 2004.

Edvard Sequens; Romana Panská

Zpět na obsah

 

Zlatou medaili v emisích oxidu uhličitého si vzít nedáme!

Pokud by probíhala olympiáda mezi státy Evropské unie o největší špindíry, Česká republika by zcela jistě stála na stupíncích vítězů v množství emisí oxidu uhličitého na obyvatele. Na každého z nás tak ročně připadá bezmála 12,5 tuny tohoto skleníkového plynu české provenience, což nám zabezpečuje prvenství. Náš příspěvek ke globální klimatické změně není malý a neodpovídá velikosti a průmyslové výrobě naší země. Nehodlám teď polemizovat s extrémními názory náměstka ministra průmyslu a obchodu Martina Peciny na skleníkový efekt, které předvedl v článku Průmysl se musí bránit (Hospodářské noviny, 20. srpna 2004). Jde o učivo základní školy a jestli o něčem vědci pochybují, tak jen o míře důsledků, které globální klimatická změna přinese pro život nás všech. První na řadě budou nejspíše obyvatelé vzdálených tichomořských ostrovů či Bangladéše, na jejich zachránce si podle pana náměstka prostě hrát nebudeme.

Nad čím bychom však měli ustrnout v úžasu, to je rozpolcenost názorů vedení ministerstva. To na počátku roku prosadilo svou státní energetickou koncepci (v gesci náměstka Peciny), která počítá s 13procentním poklesem českých emisí oxidu uhličitého  právě v tomto desetiletí. A jen o několik měsíců později úřad přichází s destruktivní kritikou Národního alokačního plánu Ministerstva životního prostředí a žádá zvyšování emisí oxidu uhličitého. Národní alokační plán měl být jedním z konkrétních nástrojů, jak emise snižovat cestou vydávání obchodovatelných povolenek největším emitentům. Tento systém obchodování se týká asi 70 procent největších producentů CO2. Bohužel už při svém zrodu počítal s vydáním povolenek na 92 a dnes už dokonce na 95 milionu tun CO2 ročně, což je růst oproti dosavadním 89 milionům tun, které produkují sektory, jichž se plán týká. Ale Ministerstvo průmyslu dnes žádá 107 milionů tun! To již je výsměch své vlastní energetické koncepci, vládou přijatému Národnímu programu na zmírnění změny klimatu v České republice a destrukce jakýchkoliv snah o snížení znečištění.

Jsem přesvědčen, že krátkodobý zisk pro oceláře či hnědouhelné doly a elektrárny bude mít dalekosáhlé důsledky nejen pro životní prostředí, ale i pro celé hospodářství. To se svou vysokou energetickou náročností (máme ji 1,7krát vyšší, než je průměr zemí OECD) nebude motivováno k technologickým změnám a bude se zvyšovat jeho konkurenční nevýhoda. ČEZ nebude tlačen ke zmírnění vývozu elektrické energie, kde jsme také evropským lídrem a bude tak mimo jiné pokračovat v drancování severočeských hnědouhelných slojí a vápencových ložisek v Českém krasu.

Pro rozhodování náměstka Peciny je příznačné, že na zpracování konkurenčního alokačního plánu vybral firmu Evolution Menert bez řádné veřejné obchodní soutěže a navíc firmu, která z budoucího obchodu s emisemi bude profitovat. Smutné je, že to nevzbudilo přílišný rozruch, protože asi je to již v naší zemi obvyklé. I návrh Národního alokačního plánu z dílny Ministerstva životního prostředí není bez chyby. Kromě rezignace na snižování emisí CO2 v něm postrádáme predikci dalšího období 2008-2012. Ta je velmi důležitá vzhledem k investičním cyklům v průmyslu, podnikatelé musí znát dopředu, v jakém rozsahu bude snižování emisí pokračovat. Zejména se to pak týká energetiky, kde ČEZ stojí před rekonstrukcí svého parku hnědouhelných elektráren.

Okolo 10 % procent produkce skleníkových plynů v ČR má na svědomí doprava a její podíl na emisích stále rostou. Národní alokační plán by se jako nyní neměl vyhýbat této oblasti a musí navrhnout opatření, která v nadcházejícím období 2005-2007 alespoň zastaví problematický nárůst.

Edvard Sequens, psáno pro Hospodářské noviny, kde vyšlo 2. 9. 2004

Zpět na obsah

 

Průmysl se musí bránit

Problematika emisí oxidu uhličitého je z hlediska chemické podstaty velmi jednoduchá záležitost. Okysličením uhlíku vznikne energie, kterou lidstvo už po staletí využívá. Kdysi dávno šlo o prosté spalování dřeva a využití jeho světla a tepla, později se přidaly různé technologické procesy, jako například výroba oceli. Dnes se většina oxidu uhličitého produkuje při výrobě elektrické energie.

V osmdesátých letech minulého století došlo ke vzniku hypotézy, že nadměrná produkce tohoto plynu povede k takzvanému skleníkovému efektu, čili ke zvyšování teploty na zemském povrchu. Úmyslně říkám hypotéza, protože dodnes nebyla jasným způsobem dokázána. Teplota zemského povrchu je závislá na sluneční aktivitě a každá její odchylka v řádu desetin procenta se na Zemi projeví mnohem více než všechny uhelné elektrárny, které kdy na Zemi pracovaly. Nicméně člověk ve své pýše očekává, že jeho činnost je něco zcela zásadního, co ovlivňuje celý vesmír.

Jak asi vypadala teplota zemského povrchu před tím, než se začal oxid uhličitý prostřednictvím fotosyntézy rozkládat a uhlík se začal ukládat do zemské kůry prostřednictvím těl uhynulých rostlin? Tenkrát musel být skleníkový efekt mnohem silnější. Jak mohl za těchto okolností vůbec život vzniknout? Podotýkám, že zatím jsme podle odhadů vytěžili pouze několik procent uhlíku ve formě fosilních paliv. Byl tedy kdysi skleníkový efekt dvacetkrát, nebo třicetkrát silnější?

To, co se ukazuje dnes zcela zřetelně, je fakt, že teplota zemského povrchu kolísá společně se změnami sluneční aktivity. Lidská činnost přispívá k tomu procesu málo. Ale přispívá. To je třeba férově říci. Proto byl v roce 1990 podepsán v Kjótu protokol o snižování emisí skleníkových plynů. Podmínkou jeho platnosti bylo, že bude ratifikován minimálně tolika zeměmi, aby množství emisí jimi vypouštěné činilo více než polovinu celkového objemu emisí. USA (34 procent), Rusko (17 procent) a několik dalších zemí protokol neratifikovalo a ten tedy dosud nevstoupil v platnost.

Za této situace se EU rozhodla, že zachrání svět, a přijala vlastní systém obchodování s emisemi, k mé lítosti bez řádného zvážení důsledků. Jestliže Kjótský protokol je postaven na obchodování mezi státy, pak evropská legislativa počítá s obchodováním mezi podniky.

Zdá se, že je to prakticky totéž, důsledky jsou ale katastrofální. Státy mohou pomocí své legislativy tlačit na vyšší energetickou účinnost, přebudovávání zdrojů energie například z uhelných na plynové, nebo plynových na jaderné tak, aby množství emisí produkované státem kleslo. Takové počínání má smysl. Jednotlivý podnik má ale jedinou možnost - omezení výroby.

V době nadnárodních koncernů by bylo s podivem, kdyby podniky nepřenášely výrobu do jiných částí světa, kde nic platit nebudou. Jestliže například v Evropě přestaneme produkovat emise tím, že nebudeme vyrábět ocel, bude se dovážet z Ruska nebo Číny. Celkové emise budou zachovány, či dokonce narostou. To přece nemá smysl.

Česko navíc chce být pilným žáčkem Bruselu. Jestliže dle Kjótského protokolu máme právo dostat asi o 17 procent povolenek více, než je dnešní produkce emisí, a využít je pro další rozvoj hospodářství, snaží se Ministerstvo životního prostředí, aby naše podniky za emise naopak platily. Z hlediska snižování emisí to nemá žádný význam. Pevně věřím, že český průmysl svůj boj nakonec vyhraje a dostane tolik povolenek, kolik mu náleží dle mezinárodních dohod.

Martin Pecina, autor je náměstkem ministra průmyslu a obchodu

Vyšlo 20. 8. 2004 v Hospodářských novinách

Zpět na obsah

 

Obce a průmysl žádají zákon o čisté energii

Více než osm desítek měst a obcí, přes stovku firem a zemědělské podniky žádají poslance, aby přijali účinný zákon o podpoře čisté energie. Společná výzva, kterou zorganizovalo Hnutí DUHA a Sdružení Calla varuje, že vinou nedostatečné legislativy zatím obnovitelné zdroje u nás zaostávají. "Zbytečně na to doplácejí obce, venkov, zemědělci, vlastníci i správci lesů a provozovatelé obnovitelných zdrojů", upozorňuje. Signatáři požadují přijetí nového zákona a zároveň shrnují hlavní body, které musí obsahovat. Požadují především, aby:

  • zajistil dlouhodobou garanci výnosů pro podnikatele v tomto odvětví, tím stimuloval investice a otevřel cestu k bankovním úvěrům i pro menší provozovatele;

  • podporoval výrobu elektřiny i tepla z obnovitelných zdrojů;

  • výslovně zahrnoval závazný cíl 8% podílu obnovitelných zdrojů na spotřebě elektřiny v roce 2010, který obsahuje už smlouva o českém členství v Evropské unii;

  • zjednodušil administrativu při výstavbě a provozu obnovitelných zdrojů.

Výzvu podepsalo 83 měst či obcí, 110 firem i zemědělské podniky. Mezi signatáře patří například města Písek, Jeseník, Náchod, Přerov a Kroměříž. Kompletní seznam i text lze stáhnout na http://www.hnutiduha.cz/clanek.php?art=236

Dále byla výzva předána poslancům v souvislosti s obnoveným projednáváním zákona na podporu energie z obnovitelných zdrojů ve výborech Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR na počátku září. Ukázalo se, že je poměrně potřebná, protože se vedly a vedou diskuse o podpoře tepla z obnovitelných zdrojů a výzva tuto podporu požaduje. Vždyť energetický potenciál z čistých zdrojů pro teplo je ještě vyšší než pro elektřinu. Diskuse, někdy velmi tvrdé se vedou i o spoluspalování, v hospodářském výboru dokonce o otázce fundamentální, zda vůbec mají být obnovitelné zdroje podpořeny vlastním zákonem.

Potěšitelné je, že se nyní nediskutuje o problematickém vládním návrhu, ale o nové verzi, kterou pro Parlament předložili, pod vedením Martina Bursíka ministerstva životního prostředí a průmyslu, během léta. Tento návrh už počítá s pevnými výkupními cenami elektřiny z obnovitelných zdrojů, což je jediný model, který reálně vede k nárůstu instalací větrných,vodních, slunečních, biomasových a dalších čistých elektráren. Jak zákon dopadne, budeme znát během následujících týdnů.

Edvard Sequens s využitím textu Petra Holuba z Hnutí DUHA

Zpět na obsah

 

Ze zápisníku Edvarda Sequense

  • Díky energetické posile Petře Veselé jsme se mohli naplno pustit do prvních prací v mezinárodním projektu CER2, který realizujeme s podporou evropských peněz. Úvodem se snažíme získat co nejkomplexnější informace o existující situaci u nás v dalším odborném vzdělávání pro energetické poradenství a obnovitelné zdroje.

  • Na 22. září jsme nachystali už třetí kulatý diskusní stůl o vlivech větrných elektráren na životní prostředí. Zbývajícím tématem, který je u nás často veřejností přeceňován, je problém hluku. Pozvaní odborníci, investoři, úředníci i nevládní organizace, živě diskutovali o české legislativě i zkušenostech z praxe.

  • Připomínkovali jsme a u náměstka ministra životního prostředí L. Mika za pomoci dalších odborníků z oboru větrné energetiky podobu chystaného metodického pokynu ministra k umisťování větrných elektráren z hlediska ochrany krajinného rázu. Je dobře, že taková metodika vzniká, ale návrh měl mnoho věcných nedostatků.

  • Prodej projektu větrných elektráren Pavlov, přestože jsme tomu během srpna věnovali nemálo energie, uvázl na mrtvém bodě. A s podporou Státního fondu životního prostředí jsme se již také rozloučili. Pokud by elektrárny po tom všem na Pavlově nestály, tak by to bylo velmi mrzuté.

  • Pomohli jsme na svět výstavě o obnovitelných zdrojích energie v kontrastu s využíváním jádra, kterou připravilo Energetické Ekologické Fórum (nyní se sídlem v Praze, již ne v Neznašově). Výstava už objela lokality, kde stát vyhledává hlubinné úložiště a nyní je k vidění v Toulcově dvoře v Praze, kam jsme vyjeli 23. srpna na vernisáž.

  • Milým zakončením prvního zářijového týdne se 5. 9. stal koncert Hradišťanu poblíž Chyšek na Táborsku. Koncert připravily místní obce, římskokatolická farnost a sdružení Zachovalý kraj a byl zaměřen proti plánům na hlubinné úložiště radioaktivních odpadů v této krásné lokalitě. Cestu si na něj našlo víc než 400 posluchačů včetně známých politiků (Parkanová, Eybert, Kázecký aj.). My jsme to měli zčásti pracovní, spojené s osvětou.

  • Zelený kruh zadal zpracování studie věnované rozboru environmentální škodlivosti státních dotací a ostatních veřejných podpor. V rámci think tanku se zúčastním této práce.

Zpět na obsah

 

Stropnice 2004 - splněno!

Osm let je péče o NRP Brouskův mlýn součástí programu ochrana přírody a čtrnáctou "rákosovou" sezonu jsme letos uzavřeli jako Sdružení Calla. Těžko bychom dnes počítali brigádníky studenty, kteří podali pomocnou ruku Stropnici. Polámané hrábě a kosy také neevidujeme, ale pokosené plochy bychom jistě vypočítali a měřítkem prospěšnosti naší práce i když je někdy vedena o podobné "pomoci přírodě" polemika, je nejen stav jednotlivých lokalit v rezervaci a stanoviska odborníků, ale i názory a mínění obyvatel okolních obcí, který se časem rovněž mění. Přispívá k tomu nejen seznamování s životem rezervace prostřednictvím výstav, článků a brožury, ale zejména pohled na včas pokosené a sklizené louky u silnice, kde provokativní komposty nahradily úhledné balíky čerstvého sena odvážené na farmu Roberta Blížence jako zimní krmení pro ovce a koně. Stejný osud postihlo i seno sklizené Jirkou Markem. Nutno podotknout, že i my jsme se "přiživili" a část námi pokosené trávy se podařilo "vpašovat" do balíků, čímž odpadlo neradostné pálení.

Ale zpět k letošní sezoně, kterou jsme zahájili začátkem července a poprvé ukončili bez stresu v září. Takže nevím, jak oslavíme letošní 28.říjen, neboť předchozí roky jsme většinou finišovali na Stropnici. Zásluhu na tomto výsledku, který znamená nejen včas a v odpovídající kvalitě předané práce, ale i sporu lidské práce a finančních prostředků, mají nejen brigádníci, ale i zaměstnanci Cally. Brigádníků se letos vystřídalo ve čtyřech bězích dvacet sedm. Tradičně nejúspěšnější byla parta našeho člena Jendy Tomana, jehož ozdravné pobyty jsou již věhlasné. Po změně pracovní náplně hospodářky se stala nepostradatelná pomoc Markéty Šiškové a Jany Egerové, neboť to co se pokosilo, muselo být i shrabáno a odklizeno. Kosení ve třech, to je paráda. Takže díky Pepovi Polívkovi a neočekávané pomoci Karla Šlejhara se kosilo opravdu v požadovaných botanických termínech. Významným pomocníkem bylo rovněž počasí, které až na několik dnů deště a vedra přálo. Na závěr několik suchých statistických údajů, které pro zasvěcené představují trávu, rákos, trávu rákos...Plánovali jsme, že úkol splníme za 2.562 hodin, z čehož brigádníci měli pomoci 1.920 hodinami. Skutečnost je 2.102 odpracovaných hodin, z toho na brigádníky připadá 1.694 hodin, za které dostali po právu zaplaceno, včetně úhrady jízdného. Tato skutečnost se odrazila samozřejmě pozitivně i na rozpočtu. Co říci na závěr. Přáním pro příští rok, pokud se Calla rozhodne pokračovat v péči o chráněné území, je větší zájem členů o tuto aktivitu sdružení, pilné brigádníky bez úrazů a samozřejmě přející počasí. Ono se totiž strašně špatně kosí, když člověk zároveň klepe kosu. To se snáze chytají při hrabání lelci, jak dokazují někteří brigádníci. Takže děkuji všem za letošní dobrou práci a Stropnici 2005 zdar.

Vladimír Molek

Zpět na obsah  

 

NATURA in natura

Ochrana přírody stojí v současné době před nelehkým úkolem. Obhájit návrhy lokalit pro soustavu Natura a to jak z pohledu evropské směrnice o ptácích, tak dle směrnice o stanovištích. Jedna a čtyřicet ptačích oblastí, z toho devět jihočeských, "prošlo" s některými změnami, které se nám nelíbí, meziresortním připomínkovacím řízením a nebýt "šťourání odborů" ležely by návrhy již na stole vlády. Národní seznam pro ochranu vybraných druhů živočichů, rostlin a stanovišť byl již zveřejněn a proběhla první kola seznámení vlastníků a orgánů státní správy a samosprávy s návrhy. Součástí popularizace je i seznámení veřejnosti s v jednotlivých regionech. Tyto úkoly zajišťují správy chráněných krajinných oblastí, z nichž SCHKO Blanský les se obrátila na naše sdružení o pomoc při propagování evropsky významných lokalit v oblasti Borovanska a Novohradska. Jedná se zejména o území Stropnice, které je navrhováno včetně NPR Brouskův mlýn pro ochranu biotopu vydry říční, lokalit Sokolí hnízdo a Bažantnice v Nových Hradech pro ochranu páchníka hnědého, Přesličkového rybníka pro ochranu vážky jasnoskvrnné a Bedřichovského a Veverského potoka pro ochranu mihule potoční. V praxi to představuje uspořádání několika akcí, na kterých se s námi bude významnou měrou podílet Český nadační fond pro vydru v Třeboni, Český svaz ochránců přírody v Nových Hradech a městský kulturní a informační střediska v obou městech. Již předem jste na přednášky, výstavy a přírodovědné vycházky, jejichž přehled najdete na zadní stránce obálky, zváni. Průběžně budeme čtenáře seznamovat s jednotlivými lokalitami prostřednictvím barevných skládaček, které budou jistě vítanou přílohou Ďáblíka. Začínáme s představením vydry říční, která reprezentuje lokalitu Stropnice.

Vladimír Molek

Zpět na obsah

 

Vydra říční - tajemná dáma vod a mokřadů

Jen k málokterému živočišnému druhu má člověk tak rozporuplný vztah jako k vydrám. Skutečnost, že vydra je na jedné straně oblíbena a obdivována milovníky a ochránci přírody a na straně druhé nenáviděna a pronásledována rybáři a rybníkáři, přetrvala až do dnešních dob. V průběhu 20. století došlo v Evropě v důsledku nadměrného pronásledování, zhoršení stavu životního prostředí a působením toxických látek vypouštěných člověkem k prudkému poklesu početnosti vyder. Původně celistvý areál pokrývající celou Evropu se rozpadl na mozaiku větších či menších izolovaných populací a v mnoha zemích byla vydra zcela vyhubena. I po několika desetiletích intenzivní ochrany patří vydra v Evropě ke kriticky nebo silně ohroženým druhům.

Vydra patří mezi kunovité šelmy a během vývoje se úspěšně přizpůsobila k pohybu a lovu ve vodě. V České republice populace vydry pokrývá necelou polovinu území, nejvyšší hustota a početnost je v oblasti jihočeských rybníků, na Šumavě a Českomoravské vysočině. Vydra je zvíře s převážně noční aktivitou, na klidných místech se však může vydra pohybovat i ve dne. Nejčastěji se páří na jaře a námluvy jsou doprovázeny vzájemnými honičkami, hrami, pronásledováním a hlasitými zvukovými signály. Přibližně po dvou měsících se samici narodí průměrně 1-3 mláďata, která jsou po narození slepá . Hravá vydří mláďata s matkou zůstávají minimálně jeden rok, postupně se osamostatňují, ale plné pohlavní dospělosti dosahují až ve věku 2-3 let. V dospělosti se průměrná hmotnost pohybuje v rozmezí 5-12 kg. Přítomnost vydry jako živočicha žijícím skrytým způsobem života můžeme v přírodě zaznamenat především pomocí pobytových znaků - trusu, stop, skluzavek, nor a zbytků nezkonzumované potravy. Velikost území využívaná jedním zvířetem je různá a závisí například na úživnosti daného prostředí nebo pohlaví jedince - samci obývají větší území než samice (až několik desítek km2). Složení potravy vydry se mění podle typu stanoviště a mění se i během ročních období. Největší část potravy vydry tvoří ryby a dále pak obojživelníci, plazi, savci, ptáci a korýši. Průměrná denní potřeba potravy se pohybuje od 0,4 do 0,9 kg, v chladnějším období může překročit 1 kg k pokrytí zvýšeného výdeje energie.

Nepochybné jistě je, že vydra jako živočich živící se převážně rybami, určité ztráty na rybí obsádce způsobuje. V řadě případů se však potvrdilo, že ne vždy je pravým viníkem vydra - může se jednat o zhoršenou kvalitu vody, onemocnění, pytláctví atd. V rámci výzkumných aktivit Českého nadačního fondu pro vydru byl proveden i orientační průzkum názoru rybářů a soukromých majitelů rybníků na Třeboňsku a v okolí na vydru, její ochranu a problematiku ztrát. Z výsledků vyplývá, že především někteří soukromí majitelé silně podhodnocují výši ztrát přirozeným úhynem. Pozitivní skutečností je přijetí zákona o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy č. 115/2000 Sb.,kterým stát přebírá odpovědnost za některé zvláště chráněné druhy a umožňuje kompenzace ztrát způsobených např. predací vydry. Výše škody na rybách způsobená vydrou říční nebo kormoránem velkým se prokazuje vždy odborným, popř. znaleckým posudkem. Posudky zpracovávají a potřebné informace poskytují například pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a také Český nadační fond pro vydru (nevládní organizace zabývající se problematikou vydry v ČR).

Stále častěji jsou slyšet požadavky na řešení současné situace ztrát způsobených "prošlo" vydrami a ozývají se žádosti o regulaci (odchyt, případně odstřel) vyder. Jsou zdůrazňovány ekologické principy a nevyváženost systému. Právě regulace početnosti za současné situace je z hlediska ochrany přírody nepřípustná a to hned z několika důvodů. Základní ekologická pravidla nedoporučují řízenou regulaci - na uvolněná atraktivní teritoria se přesunou jiní jedinci z méně výhodných lokalit. Dalším důvodem nevhodnosti tohoto řešení je i ohrožení genetické diverzity stávajících evropských populací vydry v současné době navzájem izolovaných, tzv. jihočeská populace (Šumava, jižní Čechy a Českomoravská vysočina) zde plní důležitou funkci jako spojovací článek mezi nimi. Je třeba vzít v potaz i mezinárodní ochranu vydry, přičemž řešení současného problému odstřelem by jistě příliš nepomohlo našemu začlenění do Evropy, kde je vydra považována za prioritní a silně ohrožený druh.

Výzkum vydry, díky její pozici na vrcholu potravního řetězce, nám přináší velmi cenné informace o stavu našeho životního prostředí. Český nadační fond pro vydru společně s orgány ochrany přírody se zabývá shromažďováním uhynulých jedinců, kteří jsou použiti k rozborům na obsah těžkých kovů a PCB v jejich tělech. Získají se tak důležité údaje o kvalitě a znečistění životního prostředí. Bohužel ne o všech uhynulých vydrách jsme včas informováni, a tak dochází ke ztrátám cenných zdrojů informací. Neváhejte se kdykoliv obrátit v případě zájmu o informace, pomoc či radu na adresu nadačního fondu. Informujte nás nebo orgán ochrany prostředí prosím o nálezu uhynulého jedince vydry.

Ing. Marcela Roche ; Český nadační fond pro vydru

Zpět na obsah  

 

Předání petice proti Středisku zimních sportů Chlum v oblasti Boletice

Začátkem září jsme předali první část petice podporující zřízení Ptačí oblasti Boletice. V den, kdy představitelé Jihočeského kraje představovali na českobudějovické výstavě Země živitelka projekt "Lipensko - dovolená bez stresu", převzal hejtman Jan Zahradník z rukou členky petičního výboru Jarky Brožové petici proti výstavbě Střediska zimních sportů Chlum, který má být součástí tohoto projektu. Petici s osmnácti sty podpisy jsme zaslali zároveň na Ministerstvo obrany, Ministerstvo životního prostředí, Úřad vlády a obě komory parlamentu v době, kdy probíhají meziresortní projednávání návrhů vyhlášek ptačích oblastí před jejich schválením vládou.

Ptačí oblast Boletice je jedním z 41 návrhů těchto oblastí v ČR vymezených dle zákonných předpisů Evropské unie "směrnice o ptácích" jako součást soustavy NATURA 2000. Přesto, že vyhlašování probíhá v souladu se zákonem o ochraně přírody a krajiny, přetrvává ze strany kraje nesouhlas s rozsahem tohoto území. Ve vojenském prostoru Boletice hnízdí dvě desítky druhů evropsky chráněných ptáků z nichž vlastním důvodem ochrany je pět z nich (chřástal polní, kulíšek nejmenší, jeřábek lesní, datlík tříprstý a skřivan lesní).

Česká společnost ornitologická předala již v loňském roce Evropské komisi návrh ptačích oblastí a upozornila zároveň na konflikty s tzv. rozvojovými projekty, mezi něž Středisko zimních sportů Chlum patří. Dle Jana Hory z České společnosti ornitologické by výstavba střediska v jakémkoliv rozsahu znamenala velmi vážný zásah do navržené ptačí oblasti.

Petici podpořili někteří pracovníci státní ochrany přírody, vědci a pedagogové. Jmenovitě například profesor Zdeněk Veselovský. Svůj podpis připojili občané Boleticka, novináři, někteří pracovníci redakce publicistiky ČT, kulturní osobnosti i zastupitelé.

Sběr podpisů pod petici pokračuje a průběžně bude předávána úřadům rozhodujícím o osudu vojenského výcvikového prostoru Boletice. Zájemci o podpoření petice mohou využít nejen stálých sběrných míst v Českých Budějovicích (knihkupectví TYCHÉ v České ulici, Cestovní agentura Therra na náměstí Přemysla Otakara II Černá věž, kanceláře občanských sdružení ROSA, Calla, Jihočeské matky) v Českém Krumlově (městská knihovna, městské informační centrum), ale i internetových stránek Sdružení Calla a České společnosti ornitologické, kde lze získat i další aktuální informace. K získání podpisů využíváme i kulturně výchovných akcí, výstav, přednášek a Ekofilmu.

Vladimír Molek

Zpět na obsah

 

Ze zápisníku Vladimíra Molka

Přesto, že hlavní činností o prázdninách bylo zabezpečení prací v NPR Brouskův mlýn a to jak organizačně, tak osobně s kosou, na úřadech nebyla vůbec okurková sezona. Naopak se zdálo, že některá správní řízení musejí být vyřízena hned a rychle. Rovněž poradenství pro veřejnost fungovalo, o čemž svědčí zápisy v evidenci. Takže ze zápisníku vybírám to nejpodstatnější.

  • Kauza Lyžařský areál ve VVP Boletice dostal podobu "sporu" Vladimíra Molka a hejtmana Jana Zahradníka na stránkách Literárních novin, respektive v jejich příloze občanské noviny. O Boleticích rovněž točila v Calle ČT nový pořad.

  • Ke stejnému tématu byly vydané dvě tiskové zprávy reagující na průběh sběru podpisů pod petici a snahy krajského zastupitelstva ovlivnit přijetí návrhu ptačí oblasti Boletice do soustavy NATURA 2000.

  • A do třetice Boletice. Využil jsem pozvání pana hejtmana a setkal se s ním na půdě krajského úřadu.

  • Připojili jsme se k otevřenému dopisu Arniky a Zeleného kruhu premiérovi Grossovi proti omezování návrhů soustavy NATURA 2000.

  • Podali jsme odvolání pro kácení stromů pro výstavbu marketu LIDL na Rudolfovské ulici v Českých Budějovicích poté, co nebude na stavbu zpracovávána dokumentace EIA.

  • Vstoupili jsme do procesu EIA na mamutí rozšíření skládky komunálního odpadu v Borovanech a podařilo se uložit investorovi zpracovat dokumentaci EIA, takže tato snaha nadále ukládat odpady do země nekončí pouhým oznámením.

  • Podali jsme odvolání proti výstavbě sportoviště na Podskalské louce na Hluboké nad Vltavou. Krajský úřad naše odvolání přijal a rozhodnutí magistrátu města České Budějovice o vlivu na krajinný ráz zrušil a vrátil k novému projednání.

  • Přes proklamované úspěchy hlubockého golfového klubu v tažení za legalizaci sporného a pro nás stále nezákonně postaveného hřiště na Podskalské louce, není všem dnům konec. Studie zpracovaná arch. Vorlem a zahraničním expertem předpokládá podstatné úpravy hřiště.

  • Podporujeme spor obyvatel ulice U Sv. Trojice proti zavedení obousměrné dopravy a podnikli jsme některé kroky, z nichž nejvýznamnější je napadení vydaného územního rozhodnutí na tzv. Páteřní komunikaci a obchodní středisko na výstavišti Země Živitelka.

  • Ovlivnili jsme projekt zalesnění v oblasti Olešnice ve prospěch zachování některých mokřadů.

  • Nepodpořili jsme opakovaný záměr výstavby základové stanice a stožáru mobilního operátora v Novohradských horách.

  • Zúčastnil jsem se semináře sítě ekologického poradenství a nakoukl pod pokličku zaběhlých a osvědčených poraden a zjistil, jak se v sousedním Rakousku "zeleně úřaduje", což bylo téma doprovodného semináře.

Zpět na obsah

 

Mají vlaky na jihu opravdu zelenou?

Na tuto a řadu dalších otázek hledali společně odpověď návštěvníci zářijového "zeleného čtvrtku" a zástupce Českých drah pro jižní Čechy Ivan Študlar. Zcela zaplněný sálek kavárny Měsíc ve dne, což jsme naposledy zažili při přednášce doc. Grulicha o Boleticích, trpělivě sledoval prezentaci projektů rozvoje železnic na jihu Čech, včetně IV. železničního koridoru a pošumavské železnice. Škoda, že většina otázek přítomných, mezi nimiž tentokrát nechyběli ani členové Cally, směřovala na čistotu vlaků, jejich rychlost (kam tak všichni spěcháme?) a četnost jednotlivých spojů. Pan Študlar je odborník a "železniční politik" na svém místě, takže většinou souhlasil s názorem publika a poutavě jednotlivé dotazy zodpovídal. Až na výjimku, a tou byla otázka týkající se konkurence IV. železničního koridoru a dálnice D3. Nejen Ondra Šanda z Hnutí Duha, který otázku položil, ale i někteří další jsme očekávali spíše polemiku mezi silniční a železniční dopravou a ne opakování známých proklamativních slov krajských zastupitelů. Stejným způsobem jsme byli informováni o "nezbytnosti" pošumavské železnice, včetně kolejové dopravy přes vojenský výcvikový prostor Boletice. Zde se nabízí otázka, zda není toto plánování a utápění peněz předčasné. Vždyť ptáci vlaky nepotřebují a lyžaři (ale spíše představitelé kraje a podnikatelé) o areálu Chlum zatím pouze sní. Pravda, dozvěděli jsme se, že se chystá společný projekt kraje, Jihotransu a Českých drah o integraci, ale k tomu, aby autobusové spoje navazovaly na železniční a opačně, není snad nezbytné zakládat novou společnost. Zmíněn byl rovněž problém nákladní dopravy, ovšem bez perspektivního zvýhodnění pro dopravce a tím upřednostnění dráhy před silnicí. Ani prezentované trasování železnice okolo Kaplice nebo Krumlova není bez problémů ve vztahu k ochraně přírody a krajiny i když to nezaznělo. Bude proto záležet na informovanosti a zájmu veřejnosti, aby železniční doprava byla v předložených projektech opravdu ekologickou a to již ve fázi výstavby a trasování a její dopad na ochranu přírody a další složky životního prostředí byl minimální. Rozhovor s panem Študlarem, kde budou položeny další otázky, zveřejníme v nejbližším čísle. Železničním zeleným čtvrtkem se Calla s ROSOU připojily k letošnímu Dni bez aut, který poprvé společně vyhlásilo ministerstvo životního prostředí a Děti Země na 22. září jako Evropský den bez aut. Tato akce byla rovněž příležitostí pro důstojné rozloučení Markéty Šiškové s dopravou na Calle, neboť se konečně dočkala slušného počtu návštěvníků.

Vladimír Molek

 Zpět na obsah

 

Nástin technologie recyklace papíru

Při recyklaci papíru je potřeba vzít v potaz kvalitu dodávané suroviny. Tou můžou být například odřezky z tiskáren, kde jedinými nečistotami jsou barvy známého složení, prach, písek, případně sponky. Surovinou ovšem může být i papír ze sběrny surovin, či dokonce z kontejneru na papír. Zde se může nacházet cokoliv (třeba i bezdomovec). Pro papírnu bude přirozeně náročnější zpracovat druhou surovinu. A proto se jí budu zabývat.

Prvním krokem je namočení vstupní suroviny a její následné rozvláknění. To se děje v nádrži opatřené míchadlem. Obvykle se jedná o čistě o mechanickou záležitost. Jen občas se přidává malé množství hydroxidu sodného (NaOH), který usnadní rozvlákňování (tj. sníží délku pobytu suspenze v nádrži, čímž sníží spotřebu energie).

Po rozvláknění nadchází operace hrubého třídění. Již v rozvlákňovací nádrži obvykle bývá lano (nazývané "cop"), na něž se při míchání suspenze navazují tzv. spřádatelné nečistoty. Jedná se o nitě, fólie pásky izolepy atp. Další fáze hrubého třídění probíhají na samostatných zařízeních, která vždy odstraní určitý typ nečistot.

U třídění se využívá rozdílné hustoty, či velikosti nečistot papíroviny či vlákna. Třídiče pracují obvykle na principu cezení skrz síta s otvory (či štěrbinami) o takové velikosti, aby jimi prošla (nebo neprošla) dobrá vlákna. Anebo se v kónické nádobě vyvolá průchodem suspenze vír, a pak se nečistoty o vyšší hustotě dostávají ke kraji víru a naopak nečistoty s nižší hustotou zůstávají ve středu.

Po hrubém třídění (ale někdy i před ním) se dovlákňují nerozvlákněné smotky vláken. Děje se tak ryze mechanicky na dovlákňovacích zařízeních. Po nich následuje třídící linka, která odstraní nerozvlákněné zbytky.

Pak následuje odstraňování velmi malých či rozpustných nečistot (barviv, pigmentů, plniv atp.) - nastávají operace jemného třídění, obvykle nazývané jako deinking procesy. Těmi bývají obvykle flotace či praní. Při flotaci (obvykle za přítomnosti flotačního činidla, které bývá detergentem schopným se jedním koncem molekuly zachytit nečistoty a druhým koncem bublinky vzduchu - tj. druhý konec je špatně smáčivý) se suspenze vláken probublává vzduchem, který vynese nečistoty na povrch v podobě pěny, která se následně odstraňuje. Druhý způsob je praní vláken. Při něm se suspenze zředí větším množstvím vody, aby byla následně zahuštěna na filtrační přepážce. Nutno ovšem dodat, že vzniklý kal je velice zředěný a dá se vyčistit jen za použití většího množství energie, či chemikálií (viz níže).

Při deinking procesech se využívají nejčastěji tyto chemikálie: NaOH, siřičitan sodný (Na2SO3), komplexon DTPA, mýdlo, vodní sklo (směs oxidů křemičitých a sodných). Žádná z těchto chemikálií nepředstavuje naštěstí pro životní prostředí hrozbu (neuniknou-li ovšem ve větším množství při havárii - NaOH je silná alkálie, mýdlo a vodní sklo jsou alkáliemi slabými, siřičitan by mohl zapříčinit eutrofizaci vody).

Po tomto třídění zůstávají v suspenzi papíroviny převážně jen jemné nečistoty o hustotě blízké hustotě celulózy. Jedná se obvykle o polymerní materiály. Mají-li tyto látky nízký bod tání (cca. 30-140 °C) nazývají se stickies. Při recyklaci papíru se jedná o jedny z nejproblematičtějších látek. Mohou totiž zalepovat otvory papírenského síta nebo se lepit na sušící válce (tím snižovat přestup tepla, či způsobovat přetrhy pásu papíru), mění i koloidní vlastnosti papíroviny (ty mění jen rozpustné stickies), čímž mohou způsobovat vznik pěny, špatné zachycování plniv v nově vyrobeném papíru aj. Kromě technologických problémů nerozpustné stickies způsobují ve vyrobeném papíru i vznik skvrn se sklovitým průhledem. Bohužel stickies obvykle nejdou odstranit. Pouze dispergovatelné stickies se dají rozptýlit pod hranici viditelnosti, čímž se zvýší kvalita vyrobeného papíru.

Dispergovat (tj. rozptýlit) se dají postupy chemickými (ty se ale moc nepoužívají), termickými (zahřátím cca na 150 °C a následnou dispergací), či termomechanickými (suspenze se zahřeje na teplotu pod 100 °C a následným mechanickým působením se částice rozbíjí).

V rámci třídění se někdy samotná suspenze rozdělí na frakci s krátkými a dlouhými vlákny. Toto třídění je zatím ale v plenkách a používá se málokde.

Po vyčištění papíroviny může (ale nemusí) následovat její zesvětlování, či bělení. Zesvětlovací operace spočívá v maskování chromoforních (barvu způsobujících) chemických skupin. K tomuto účelu se obvykle využívá thiosíran sodný (Na2S2O3), či peroxid vodíku (H2O2). Bělí-li se papírovina, využívá se obdobných postupů, jako při bělení buničiny vyrobené čerstvě ze dřeva (tj. využívá se oxid chloričitý (ClO2), NaOH, kyslík (O2), ozón (O3), peroxid vodíku atp.). Z hlediska ochrany životního prostředí je thiosíran celkem neškodná chemikálie, která v malém množství může nanejvýš přispět k eutrofizaci vody, při úniku při havárii by však mohl zapříčinit jednorázový úhyn vodních/půdních živočichů. Nemá však tendence se v životním prostředí akumulovat. Peroxid vodíku je velmi agresivní látka. Je však velice nestálá a při běžném provozu zreaguje prakticky veškeré její použité množství, za vzniku vody. Při havárii by byl průběh podobný havárii thiosíranu (jen by okolí místa havárie nebylo pohnojeno). Ozón je jedovatý plyn a to již při nízké koncentraci. Oxid chloričitý je z přírody hůře odbouratelný. Podle mě není příliš nebezpečný (oproti chlororganickým sloučeninám), ale jeho přesnou toxikologickou a biologickou charakteristiku neznám. Kyslík, jako silné oxidační činidlo, může při úniku (tj. při vyšší koncentraci v ovzduší v těsném okolí místa úniku způsobit hoření, či popálení dýchacího ústrojí (ale oproti riziku jeho exploze v závodě je toto zcela zanedbatelné).

Následně se s recyklovanou papírovinou zachází prakticky stejně jako s nerecyklovanou. Doplní se o různá plniva, klížidla, pomocné papírenské prostředky (odpěňovače, biocidy - pro zabránění vzniku slizů, stabilizátory pH či koloidního systému atd.), případně barviva. Poté se vpustí na papírenský stroj a vzniklý papír pak prochází různými dokončovacími operacemi.

Papír je nyní vyroben, ale zbývá vyřešit problém odpadů (zbývá jen obrazně - papírny jej musí mít, na rozdíl od jaderných elektráren, vyřešen ještě před zahájením provozu). Odpady jsou různé tuhé části zachycené na třídičích jejich suspenze s vodou a odpadní vody.

Nejprve se oddělí větší tuhé části pomocí různých zahušťovacích filtrů, kalolisů apod. Poté následuje čištění odpadních vod. U toho se může využívat různých sedimentačních zařízení, odstředivek, flotačních zařízení, koagulačních zařízení (za využití oxidu hlinitého - Al2O3, oxidu železitého - Fe2O3, či síranu vápenatého - CaSO4) nebo pěnových separací (za využití tenzidů). Koagulace je proces, kdy pomocí chemického činidla se mikročástečky, či molekuly shlukují do větších celků, které se dají daleko snáze odstranit (většinou filtrací, či sedimentací). S nečistotami se tak odstraní i použitá chemická činidla. Ta ale většinou nejsou problémem pro životní prostředí. Jen oxid hlinitý by do životního prostředí zanesl nebezpečný kov (ale v prakticky neškodné formě) a síran vápenatý by přispěl k eutrofizaci vody.

K dočišťování odpadních vod se pak používají fyzikálně chemické procesy, jako jsou reverzní osmóza (za tlaků až 10 MPa) či ultrafiltrace (obvykle za tlaků 0,1-0,5 MPa), nebo se používají čistě chemické metody, jimiž jsou oxidace (za použití manganistanu draselného KMnO4, peroxidu vodíku, chloru, ozónu atp.) či fotochemická čištění (oxidace pomocí UV záření). Na závěr se dá zařadit sorpce na aktivní uhlí, což je proces, při němž se používá speciálně upravený uhlík (o velikém povrchu a velmi malém objemu), který je na sebe schopen vázat různé chemické látky - stejný proces nasává ve střevech člověka, poté co si vezme živočišné uhlí.

Ziskem z těchto operací je voda obsahující minimum nečistot a zahuštěný kal. A nadchází čas pro nerudovskou otázku "Kam s ním?" Kal se dá pálit, ale obsahuje ještě příliš mnoho vody (asi 40 %) a příliš mnoho nespalitelných podílů (více než 50 % pevných částí) - muselo by se dodávat mnoho pomocného paliva za relativně nízkého snížení množství odpadu. Dá se využít jako hnojivo. Problém je, že jej nikdo nechce. Vždycky totiž hrozí riziko přítomnosti těžkých kovů. Navíc málokdo má však peníze na kontinuální chemickou analýzu kalu. A tak, bohužel, zbývá skládkování. Ale na skládku by šel i popel z pálení papíru. Jen by nebyl vlhký.

Nabízí se otázka, stojí-li veškerá ta námaha s recyklací za to. Na to můžou různí lidé odpovědět různě. Každý dle svých zájmů. Pravdou ale zůstává, že bez recyklace papíru by se muselo vyrábět daleko více papíru nového. A to obnáší celou složitou technologii, při níž je potřeba velké množství energie (elektrické i tepelné) a agresivních chemikálií (které se navíc zahřívají na vysoké teploty - okolo 170 °C) a jejíž výstupem jsou vody, které je potřeba čistit často obtížněji, než vody po recyklační lince (i když tyto vody mívají známé složení odpadních látek, což je jejich výhodou) a celulózku poznáte po čuchu už na míle daleko (kdo někdy projížděl Štětím, ví, o čem píšu). Navíc bez recyklování papíru by bylo potřeba kácet daleko více stromů (to nepopře nikdo, ale jsou tací, co budou tvrdit, že to lesu prospívá - někteří z nich tomu i věří). Proto i přes veškeré složitosti má recyklace smysl a o jejích alternativách (jako je kompostování či pálení papíru) má v současné době smysl uvažovat jen u druhů papírů nevhodných pro recyklaci.

Ing. Josef Polívka

Zpět na obsah

 

Hledáme dobrovolníky

Ne, neděste se, opravdu nehledáme dobrovolníky pro práci na Stropnici. Ta je pro letošní rok hotova, ale o tom na jiném místě. Ve chvíli, kdy je na odchodu z Cally Pepa Polívka, na jehož "civilku" jsme si zejména po odchodu Lenky Novotné a změně pracovní náplně hospodářky zvykli, se získání dobrovolníků jeví jako akutní. Vše souvisí rovněž s naším strategickým plánováním, kde se ukazuje, že buď budou vedoucí programů psát a řešit projekty, nebo stát u kopírky a lepit obálky. Nechci problém zlehčovat, ale v situaci, kdy i případní asistenti jsou dostatečně vytíženi odbornou prací, nám nezbývá, stejně jako ostatním nevládkám, hledat pomoc u dobrovolníků z řad členů i nečlenů sdružení. Upozorňuji, že v některých případech, například sběr podpisů pod petice, obsluha informačních stánků a pod. může jít i o placené aktivity. Rádi bychom přivítali mezi sebou i externí poradce pro naši poradnu. Ale zatím máme zkušenosti, a to nejen na Stropnici, že přílišný zájem není ani o placené brigády. Takže pokud se chcete stát dobrovolníkem, nebo o někom takovém víte, přijďte, napište, zatelefonujte. Budeme rádi a vděčni za každou pomoc.

Vladimír Molek

Zpět na obsah

 

Přes dvě třetiny spaloven nevyhovuje limitům

Více než dvě třetiny českých spaloven nebyly schopny naplnit limity toxických látek Evropské unie. Prokázala to měření exhalací v letech 2002 a 2003. Velká část z nich nebyla dodnes schopna požadavkům EU vyhovět. Některé spalovny proto musely ukončit svoji činnost, další stojí a dobudovávají filtry k zachycování škodlivých látek anebo zařízení k jejich kontinuálnímu měření.

Nejčastějším důvodem neplnění limitů u spaloven bylo překročení emisních koncentrací dioxinů. Do konce roku 2003 se s limitem 0,1 ng TEQ/m3 dioxinů nevyrovnaly dvě cementárny spalující odpady, 14 spaloven nebezpečných odpadů a 10 spaloven zdravotnických odpadů. Druhý největší problém pro spalovny představují limity pro emise chlorovodíku (v 16 případech) a pro emise těžkých kovů II. a III. skupiny (v 15 případech). Poslanci ODS přitom před dvěma roky kvůli spalovnám zlegalizovali kontaminaci ovzduší dioxiny, ačkoliv to bylo v rozporu s legislativou EU.

Sdružení Arnika sestavilo pořadí deseti nejhorších spaloven anebo cementáren spalujících odpad z hlediska celkového množství vypouštěných dioxinů. Mezi třemi nejhoršími se z tohoto hlediska v roce 2002 umístily cementárny Radotín, Čížkovice a Prachovice. Stejný žebříček za rok 2003 vedou tři spalovny nebezpečných odpadů: Synthesia Pardubice, ČKD-DIZ Praha 9 a KOH-I-NOOR České Budějovice. Tabulku nejvyšších jednorázových koncentrací dioxinů vedly v roce 2002 spalovny v Benešově (v Nemocnici Rudolfa a Stefanie), KOH-I-NOOR České Budějovice a ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové. V roce 2003 byly nejhorší: spalovna ICN v Roztokách u Prahy, KOH-I-NOOR České Budějovice a ČKD-DIZ v Praze 9. Spalovny KOH-I-NOOR České Budějovice, ČKD-DIZ v Praze 9 a ICN Roztoky u Prahy podle nám dostupných informací ukončily svůj provoz.

Spalovny odpadů patří k nejvýznamnějším zdrojům dioxinů v životním prostředí. Daleko větší množství než v exhalacích jich ale v současnosti končí v popílcích, kde se jejich koncentrace navíc trvale nesledují. Popílky také často zcela nekontrolovaně putují po republice. Arnika proto bude prosazovat zpřísnění nakládání s popílky do Národního implementačního plánu Stockholmské úmluvy. Je to také jeden z požadavků petice Budoucnost bez jedů II, která má již přes 1500 signatářů.

Ačkoliv většina dioxinů končí v popílcích, zastaralé spalovny je ve vysokých koncentracích vypouštějí také do ovzduší. Velké rozdíly mezi jednotlivými výsledky měření ze spaloven ukazují, že jednorázová měření nemohou postihnout skutečné emise dioxinů.

"Pokud se měření provádí jednorázově, jsou hodnoty velmi nízké. Kontinuální odběr vzorků po dobu čtrnácti dní, jak je uzákoněn v Belgii, ukazuje třicetkrát až padesátkrát vyšší průměrné emise. Rozdíl se za rok pohybuje až v gramech dioxinů a to je u těchto látek velmi mnoho," uvedl vedoucí programu Toxické látky a odpady sdružení Arnika RNDr. Jindřich Petrlík. Připomněl přitom, že za bernou minci v Česku platí jednorázové měření. "Kdyby se přihlíželo ke kontinuálnímu, splnila by limit jen málokterá spalovna," dodal Petrlík.

Dioxiny jsou prudce jedovaté škodliviny vznikající při spalování odpadu obsahujícího chlorované látky či jako vedlejší produkty v chemické výrobě chlorovaných látek (například při výrobě pesticidů nebo bělení papíru chlorem). Jsou nebezpečné již ve stopovém množství a hromadí se v těle člověka. Působí poruchy hormonálního a imunitního systému.

  Město Spalovna Datum měření Dioxiny v ng TEQ/m3
1.x Roztoky u Prahy ICN Czech Republic, a.s. 13.1.2003 8,593
2.x České Budějovice KOH-I-NOOR HARDMUTH,a.s. 9.10.2003 8,2
3.x Praha 9 - Vysočany ČKD PRAHA DIZ, a.s. 1.7.2003 5,241
x České Budějovice KOH-I-NOOR HARDMUTH,a.s. 4.6.2003 5,1
4. Trutnov Nemocnice Trutnov 24.4.2003 4,534
5. Praha 5 - Motol Fakultní nemocnice v Motole 14.-15.7.2003 4,393
6. Kolín LZ-DRASLOVKA 16.12.2003 4,385
7. Plzeň Spalovna Plzeň s.r.o. 17.12.2003 2,841
8. Vyškov EKOTERMEX (Hoval) 13.11.2003 2,5
9. Nový Jičín VOP 025 Nový Jičín, s.p. 9.9.2003 2,378
10. Olomouc SITA 25.11.2003 1,903

Top-ten nejhorších spaloven z hlediska koncentrací dioxinů v kouřových plynech za rok 2003 (limit je 0,1 ng TEQ/m3).

Z tiskové zprávy Sdružení Arnika

Zpět na obsah

 

Pozvání na výstavy

V říjnu a listopadu pořádá Calla dvě výstavy, které by neměly uniknout vaší pozornosti. V pondělí 4. října bude v 16.00 hodin zahájena přednáškou Ing. Marcely Roche ředitelky Českého nadačního fondu v Třeboni výstava fotografii RNDr. Jana Ševčíka a Ing. Jana Nového "NPR Brouskův mlýn a NATURA 2000". Spojení "Brouskáče" s Naturou a vydrou proto, že NPR je součástí návrhu evropsky významné lokality "Stropnice" pro soustavu NATURA 2000 z důvodu ochrany biotopu vydry říční.

Vernisáž druhé výstavy fotografií, tentokráte autora Ibra Ibrahimoviče "Příhěh sedláka Rajtera" plánujeme na středu 3. listopadu od 16.00 hodin. Rozhodně si nenechte ujít příběh o statečnosti a nezdolnosti rodiny Rajterů, která se za pomoci práva pustila do boje s nadnárodní společností, aby uhájila místo, kde žije, před zničením.

Alpy v Čechách?!

Toto heslo bude mottem protestní akce, kterou chystáme spolu s dobrovolníky Sdružení Arnika na 6. října před Magistrátem města České Budějovice, kde bude od 14 hodin probíhat v rámci letošního Ekofilmu panelová diskuze na téma "Ochrana přírody a krajiny kontra aktivity obcí". Řeč bude jistě nejen o lyžařském areálu Chlum, ale i golfových hřištích. Vítáni jsou odpůrci v lyžařském oblečení a s lyžemi.

Vladimír Molek

Zpět na obsah

 

Průplavy a přehradami vybudujeme síť dálkové dopravy

Československo leží na křižovatce dopravních cest ve střední Evropě. Z toho vyplývají pro naši republiku úkoly postarat se o vhodné spoje jak pro železniční a silniční, tak i pro vodní dopravu. Však pohled na mapu Evropy nám nejlépe ukazuje, jak málo jsme dosud dovedli využít v dopravě vodních cest velkých toků. Kdežto v Sovětském svazu byly již vybudovány velkolepé vodní cesty a vodní díla, z nichž na předním místě je stokilometrový Volžsko-donský průplav, spojující pět moří, jsme ve střední Evropě dosud v počátcích budování.

V naší republice má rozvoj plavby a zejména jejich cest před sebou ještě velké úkoly. Z doby panství kapitalistů jsme i v tomto oboru dostali špatné dědictví. Zdědili jsme jen četné plány vodních cest a přehrad, však vybudovaného jen velmi málo. Uskutečnění mnohých projektů bránilo sobectví kapitalistů, kteří na příklad v budování hydroelektráren viděli konkurenci existujících tepelných elektráren, které byly stálými odběrateli uhlí z jejích dolů. Budování levných vodních cest pomocí průplavů bylo tehdy nepříjemnou konkurencí železnicím. Proto řada projektů, kterým se tenkrát stavěly v cestu jak hospodářské tak i politické překážky, byla pouhou utopií.

V dnešní lidově demokratické republice je ovšem již situace zcela jiná. Co bylo za kapitalismu utopií, mění se dnes v socialistickém státě v plán a zítra v čin. Proto budujeme již splavnění střední Vltavy, které systémem přehrad nás může spojit i s Dunajem. Myšlenka spojení sahá daleko do minulosti. Již za vlády Karla IV. objevil se u nás projekt Vltavsko-dunajského průplavu, uskutečněný daleko později alespoň částečně švarcenberskou stokou. Podobně již v roce 1901 byl vypracován projekt spojení Vltavy od Českých Budějovic s Dunajem. Dnes, kdy budujeme vltavskou kaskádu, nebude v příštích desetiletích zvláštním technickým problémem spojit Vltavu s Dunajem, když nadržená voda chystané krumlovské přehrady se vzduje Mlýnickým potokem téměř až k hranicím Rakouska. Na druhé straně napojení na Gusenbašský potok by nám při vybudování sedmi zdrží umožnilo asi 30 kilometrovým kanálem spojení s Dunajem. Byla by to velkolepá vodní cesta s nevídanými dopravními možnostmi, která by přes naši republiku spojila Severní moře s Černým.

autor -zz-, na okraj současným plánům ohledně výstavby vodních cest vybral z Cyrilometodějského kalendáře z roku 1956 Edvard Sequens

Zpět na obsah

 

Poradenství SOS nyní u nás

Budějovická kancelář Cally nyní do konce roku převzala spotřebitelské poradenství Sdružení obrany spotřebitelů za dočasně utlumené Sdružení spotřebitelů elektřiny. I nadále je naše spotřebitelské poradenství zaměřeno zejména na energetiku, ale najdete tu rady i ohledně reklamací, výsledky testů spotřebičů apod.

Spotřebitelská poradna SOS je Vám k dispozici každé pondělí od 14 do 16 hodin, jinak telefonem 387 310 166 či e-mailem na spotrebitele.elektriny@ecn.cz .

Edvard Sequens

Zpět na obsah

 

Projev jihočeského hejtmana Jana Zahradníka při zahájení 31. ročníku výstavy Země živitelka ze dne 26. 08. 2004

Vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové,

je mi ctí, že Vás mohu pozdravit jménem Jihočeského kraje při zahájení 31. ročníku výstavy Země živitelka na výstavišti v Českých Budějovicích. Na tuto výstavu se již tradičně sjíždějí z celých Čech a Moravy návštěvníci, které zajímá zemědělská problematika. Výstava se rovněž tradičně koná v době dožínek, kdy většina úrody je pod střechou a zemědělci snad mohou volněji vydechnout, i když o bezstarostném vydechnutí se v případě českých zemědělců určitě hovořit nedá. Naše zemědělce totiž trápí řada problémů. Já bych se chtěl zmínit o jednom problému, který tíží i nás, představitele Jihočeského kraje.

Jihočeská krajina, kterou mnozí z Vás dobře znáte, je krajinou vytvořenou lidmi. Na jejím utváření se po staletí podíleli zemědělci, lesníci i rybníkáři. Proto je stopa po působení lidského ducha i lidské ruky patrná na každém kroku. Jihočeský venkov má totiž nejen rozměr hmotný, jako místo pro práci, podnikání i bydlení jeho obyvatel, ale i rozměr duchovní, jako místo uchovávání tradic a lidové kultury i jako místo, kde žijí lidé se zdravým selským rozumem a důvěrou ve zkušenosti našich předků. Je našim velkým úkolem uchovat jihočeský venkov i pro budoucí generace jako živoucí organismus. Je to těžký úkol, o jehož obtížnosti ví každý, kdo na venkově žije a pracuje.

Jihočeská příroda vždy existovala v symbióze s člověkem a s jeho každodenní prací. Víme dobře, že naši přírodu musíme pro sebe chránit a věděli to dobře i naši předkové. Zdá se mi ale, že současné tendence ochrany přírody směřují někam jinam. Jakoby ji ochránci přírody chtěli chránit pro ni samotnou. Jakoby příroda byla pro ně modlou, kterou je třeba chránit proti člověku. Jakoby člověk nebyl součástí přírody. To mne velmi znepokojuje a říkám to otevřeně. Sleduji systém projednávání zákonů a nařízení na ochranu přírody. Vzpomínám, jak z novely zákona 114 o ochraně přírody byl při procesu schvalování vyřazen požadavek obecní a krajské samosprávy spolurozhodovat o vyhlášení soustavy Natura 2000. Sleduji se znepokojením, v jak velkém rozsahu byla soustava Natura 2000 připravena k vyhlášení a jaké jsou ochranné podmínky. Finanční kompenzace za omezení produkční činnosti zdaleka všechno nevyřeší.Dokonce mohou být v rozporu s myšlenkou zachování zemědělství jako krajinotvorného prvku se současnou produkční funkcí. Vnímám se znepokojením postup Správy Národního parku Šumava při zakazování, povolování a opětovném zakazování vodácké plavby po Horní Vltavě. Sdílím znepokojení starostů šumavských obcí při nyní připravované zónaci Národního parku Šumava, kdy dochází ke spojování a zvětšování prvních zón s nejvyšším stupněm ochrany. Tyto zóny se mnohde přibližují k hranicím intravilánů obcí v Parku a přímo tím ohrožují jejich rozvoj. Obce právem cítí, že jsou stranou tohoto procesu, že se s nimi nikdo neradí a že budou postaveny před hotovou věc. A v neposlední řadě mne znepokojuje, že se Správa parku chystá ponechat vrcholové partie napospas kůrovci zavedením bezzásahového managementu. To také může být na dlouhá léta konec zelené Šumavy. Apeluji proto na všechny, kterým leží na srdci rozvoj Jihočeského kraje, aby našli cestu k rozumnému kompromisu mezi ochranou přírody a činností člověka v ní. Jihočeský venkov i krásná Šumava bez jejich obyvatel a spokojených návštěvníků budou jen smutnou zemí nikoho.

Zpět na obsah

 

Pohled vědce a pedagoga na politika

Se souhlasem autora uveřejňujeme plné znění dopisu doc. Pracha hejtmanovi dr. Janu Zahradníkovi.

Vážený pane hejtmane,

seznámil jsem se s textem Vašeho projevu při zahájení zemědělské výstavy Země živitelka dne 26.8.04. Musím konstatovat, že jste hrubě zneužil tohoto fóra k jednostranným a nepodloženým útokům na ochranu přírody v jihočeském regionu. Je zvláštní, že většina Vašich pochybných závěrů navíc vůbec nesouvisí se zemědělstvím. Dovolte mi, abych Vám ve stručnosti některé sporné body alespoň trochu objasnil:

  1. Výběr území, zařazených do soustavy NATURA 2000, je náročnou odbornou činností. K tomu se nemohou vyjadřovat laici z obecních a krajských samospráv, jak požadujete. Hovořil jste o velkém rozsahu soustavy NATURA 2000 u nás. Asi nevíte, že Česká republika patří k zemím EU s nejmenším rozsahem těchto území (asi 9% plochy státu). Například na Slovensku a dokonce i v Maďarsku se silně přeměněnou, zemědělskou krajinou se navržená plocha blíží jedné čtvrtině státního území.

  2. Jako člen vědecké rady NP Šumava Vám mohu sdělit, že "povolování a opětovné zakazování vodácké plavby po Horní Vltavě" nepodléhá rozmarům Správy NP, ale výkyvům počasí, a tudíž aktuálnímu stavu vody v řece. Není-li v zimě na šumavských sjezdovkách sníh, taky za to Správa nemůže nebo snad ano? (To nejsou v jižních Čechách závažnější problémy, že jste cítil potřebu zrovna tuto okrajovou záležitost zmínit? Jak to souvisí se zemědělstvím?)

  3. Vymezení prvních zón NP je opět, podobně jako v případě soustavy NATURA 2000, odbornou záležitostí. Nechápu, jak Vás, v této věci laika, může připravované rozšíření prvních zón znepokojovat. Navíc se nedomnívám, že jejich rozšíření by mělo ohrozit vývoj obcí, jak jste pronesl.
  4. Výsledky našeho dlouhodobého výzkumu kůrovcových smrčin v oblasti Šumavy jednoznačně ukazují, že bezzásahový management je nejlepším možným přístupem jak obnovit přírodě blízký les v jádrových zónách národního parku. Podobně hovoří i výsledky bavorských kolegů. Naopak, kácení napadených porostů, tak jak je propagovalo nekompetentní bývalé vedení Správy NP, je tou nejhorší alternativou.

V naší zemi je bohužel velkým nešvarem, že se každý vyjadřuje ke všemu, často s oblibou právě k tomu, čemu nerozumí. Pokud vím, jste původní profesí středoškolský učitel matematiky (prý dobrý). Nepochybuji o tom, že umíte počítat. Z Vašeho projevu však jednoznačně vyplývá, že ochraně přírody nerozumíte. Proto byste se k tomuto tématu příště neměl sám od sebe vyjadřovat a měl byste konzultovat s renomovanými odborníky, kterých je i v jižních Čechách dostatek. Asi jsem idealista, ale představoval bych si, že v čele regionu by měli stát lidé, kterým jde o jeho proporční a vyvážený rozvoj a neměli by demagogicky zastávat jednostranná a fakty nepodložená stanoviska. Ochrana přírody i prosperující zemědělství jsou oboje důležitými veřejnými zájmy a spolupráce mezi příslušnými odborníky je nanejvýš důležitá. Vy jste se svým projevem snažil "vrazit klín" mezi tyto obory.

S pozdravem Prof. RNDr. Karel Prach, CSc.

Zpět na obsah

 

Povzdech nad jihočeskou krajinou

To není země, to je zahrádka! Jen by to tu chtělo moudřejšího zahradníka.

Josef Polívka

Zpět na obsah

 

"Lidé přírodě, příroda lidem"

Pod tímto mottem probíhá osvětově výchovná a informační kampaň k seznámení veřejnosti s návrhy tzv. evropsky významných stanovišť pro soustavu NATURA 2000. Sdružení Calla připravuje pro Správu CHKO Blanský les několik akcí v Borovanech a Nových Hradech na které jste předem zváni. Cílem je seznámit občany a školní mládež s návrhy lokality Stropnice (pro ochranu vydry říční), Sokolí hnízdo a Bažantnice (pro ochranu páchníka hnědého), Přesličkový rybník (pro ochranu vážky jasnoskvrnné) a Veverský a bedřichovský potok (pro ochranu mihule potoční). Ve spolupráci s Českým nadačním fondem pro vydru, ZO ČSOP Nové Hrady a městskými informačními a kulturními středisky Města Borovany a Nové Hrady se uskuteční tyto akce:

  • 14. 10.-14. 11. 2004 Výstava  "Vydra říční - Tajemná dáma vod a mokřadů" ("Koželužna" Nové Hrady, vernisáž s přednáškou na téma "Význam a poslání soustavy NATURA 2000 a ochrana vydry říční" 14.10. v 16.00 hodin).

  • 16. 10. ve 14.00-18.00 hodin přírodovědná vycházka - exkurze s pracovníky Správy CHKO Blanský les a Českého nadačního fondu pro vydru (sraz ve 14 hodin na náměstí v Nových Hradech - trasa: Bažantnice, Stropnice, Sokolí hnízdo, Přesličkový rybník, Veverský potok).

  • 18. 10. 2004 v 17.00 hodin přednáška "S vydrou do Evropy" (zasedací místnost Městského úřadu Borovany - přístavba, přednáší Mgr. Jiří Guth a Ing. Marcela Roche).

  • 23. 10. 2004 14.00-17.00 hodin přírodovědná vycházka s pracovníky Správy CHKO Blanský les a Českého nadačního fondu pro vydru"Po stopách Vydrýska" (sraz ve 14 hod. u železničního viaduktu v Borovanech, trasa: Hlubocké rybníky, podél Stropnice do zastávky ČD Jílovice, odtud zpět v 17.00 vlakem).

Souběžně budou Českým nadačním fondem pro vydru v rámci tzv. vydřích dnů realizované pro základní školy Novohradska a Borovanska výukové programy o vydře říční.

Zpět na obsah

 

Nabídka tvořivých kurzů ROSY v Českých Budějovicích do konce roku 2004

Rosa, o.p.s. s Centrem ekologické a globální výchovy Cassiopeia v Českých Budějovicích si Vás dovoluje pozvat na 10 tvořivých kurzů, čili 10 setkání v přátelském prostředí.
Jedná se o kurzy zaměřené na pletení košíků z vrbového proutí, keramiku bez hrnčířského kruhu, vrbové proutí - košíkářská galanterie, šitou krajku, práci s orobincem, drátování, zvukové nástroje a hračky z přírodnin, tkaní na formě - zapiastky, pedig a keramiku, vyřezávaní ze dřeva.
Bližší informace dostanete na telefonu 387 432 030 u pí. Marie Zelenkové (k zastižení od 9 do 14 hodin, ve čtvrtek od 12 do 18 hodin).

Zpět na obsah

 

XXX. Mezinárodní filmový festival o životním prostředí, přírodním a kulturním dědictví EKOFILM 2004

4.-10. října 2004


Program festivalu

ČESKÉ BUDĚJOVICE

NEDĚLE 3.10. 2004
18.00-20.00 Pozvánka na Ekofilm (promítání) - Biologická fakulta JU
 

PONDĚLÍ 4. 10. 2004
8.30-12.30 Promítání pro školy - Kino Kotva
17.00 Zahájení festivalu - Náměstí Přemysla Otakara II.
19.00 Tatínek - nový film Jana Svěráka- Studentské divadlo SUD
 

ÚTERÝ 5. 10. 2004
8.30-12.30 Promítání pro školy - Kino Kotva
14.00-16.30 Projekce festivalových pořadů - Biologická fakulta JU
16.30 K pramenům Amazonky - doc. RNDr. Bohumír Janský, CSc. - Biologická fakulta JU
16.00-19.00 Projekce filmů z Ekofilmu -Kino Kotva
20.00 Úžasný svět velryb
 Promítání filmů Tanec modrých andělů a Cesta pod mrazivou vodou Antarktidy a povídání s autory a ochránci velryb Stevem L. Lichtagem, Miroslavem Hrdým a Markem Tominem proběhne v Kině Kotva.
 

 STŘEDA 6. 10. 2004
8.30-12.30 Promítání pro školy - Kino Kotva
14.00 Ochrana přírody a krajiny kontra aktivity obcí (panelová diskuse) - Magistrát města ČB
14.00-18.00 Projekce festivalových pořadů - Biologická fakulta JU
16.00-18.00 Projekce filmů z Ekofilmu -Kino Kotva
19.00 Host Steva L. Lichtaga: Hugo Habrman pod hladinou českých vod
Studentské divadlo SUD

ČESKÝ KRUMLOV - Státní hrad a zámek


STŘEDA 6. 10. 2004
12.00 Akreditace - Mincovna

ČTVRTEK 7.10. 2004
8.30-12.30 Promítání pro školy - Kino J&K
9.00-18.00 Soutěžní a informativní promítání, promítání na přání, přehlídky filmů - Mincovna
14.00 Trvale udržitelný rozvoj a lidské hodnoty (seminář) - Zrcadlový sál
19.30 Setkání s filmovým tvůrcem Michaelem Havasem - Mincovna
 

PÁTEK 8. 10. 2004
8.30-12.30 Promítání pro školy - Kino J&K
9.00-18.00 Soutěžní a informativní promítání, promítání na přání, přehlídky film Mincovna
14.00 Veřejnost a chráněné druhy (seminář) - Zrcadlový sál
19.30 Večer s režisérem Janem Svěrákem - Mincovna

SOBOTA 9. 10. 2004
9.00-16.00 Soutěžní a informativní promítání, promítání na přání, přehlídky filmů - Mincovna
11.00 Voda ve filmu (workshop) - Zrcadlový sál
19.00 Slavnostní vyhlášení výsledků festivalu a předání cen - Maškarní sál

NEDĚLE 10. 10. 2004
9.00-13.00 Přehlídka vítězných snímků z EKOFILMU 2004 projekce na přání, zakončení festivalu - Mincovna

Promítání a všechny pořady festivalu jsou určeny pro veřejnost.
VSTUP VOLNÝ
Změna programu vyhrazena
www.ekofilm.cz

Kontakty:
Ministerstvo životního prostředí, RNDr. Jitka Radová,
tel.: 267 122 432, fax. 267 311 496, e:mail: ekofilm@env.cz, www.env.cz
AUVIEX, s.r.o., Perlitová 1820, 140 00 Praha 4, Ing. Andrea Šulcová,
tel.: 241 445 165, 214 445 404, fax: 241 445 584, e: mail: auviex@auviex.cz, www.auviex.cz

Ubytování a doprava
Infocentrum Český Krumlov, tel. 380 704 622, www.ckrumlov.cz
Infocentrum České Budějovice, tel. 386 359 480, www.c-budejovice.cz

Pro návštěvníky festivalu bude k dispozici doprava EKOBUSEM v průběhu festivalu. Informace a jízdní řád na internetu. www.ekofilm. cz

Místa konání
České Budějovice
Biologická fakulta JU, Branišovská 31, Kino Kotva, Lidická 21, Magistrát města České Budějovice, náměstí Přemysla Otakara II. č. 1,2, Studentské divadlo SUD, Hroznová 8
Český Krumlov
Státní hrad a zámek
Kino J&K, Špičák 134

Zpět na obsah

 

Můj deníčku,

 

  • V pondělí 4. října vás zve sdružení Calla a Český nadační fond pro vydru do Jihočeské vědecké knihovny České Budějovice na zahájení výstavy "Chráněné území Brouskův mlýn a NATURA 2000". Více informací najdete na přiloženém letáku. Zahájemín výstavy chceme připomenout den zvířat, který je též 4. 10.  

  • Nenechte si ujít XXX. Mezinárodní filmový festival o životním prostředí EKOFILM od 4. do 10. října 2004. Více informací najdete v Ďáblíku na straně 22, 23.

  • Do knihkupectví Tyché v České ulici 7 (Č. Budějovice) zveme ty z vás, kteří mají zájem diskutovat se šéfredaktorem Literárních novin Jakubem Patočkou a zástupcem šéfredaktora týdeníku Respekt Jaroslavem Spurným na téma "Korupce v komunální politice" od 17.30 hodin.  

  • Na protestní akci před Magistrát města České Budějovice dne 6. října od 14.00 hodin vás zve Sdružení Arnika a Sdružení Calla. Více informací uvnitř strana 17.  

  • Vernisáž výstavy "Příběh sedláka Rajtera" 3. listopadu od 16.00 hodin v Jihočeské vědecké knihovně České Budějovice zahájí tuto expozici, jež vypovídá příběh o statečnosti a nezdolnosti rodiny Rajterů. Autorem fotografií je Ibra Ibrahimovič.  

  • Nechte své cigarety v pouzdře! A kdy? Můžete každý den, ale 16. listopadu určitě. Den bez cigaret by vás mohl inspirovat a ponouknout k tomu, že bez cigárka jde také žít.  

  • Říjnový zelený čtvrtek na téma "Fair Trade se představuje" se bude konat 21. října od 17.00 hodin v literární kavárně Měsíc ve dne, ul. Nová 3, České Budějovice. Společnost ROSA a Sdružení Calla vás zvou na besedu s Pavlem Chmelařem zástupcem Společnosti pro Fair Trade a rozvojové vzdělání.

Zpět na obsah

 

Na vzniku tohoto čísla se podíleli  Vladimír Molek, Romana Panská, Martin Pecina, Pepa Polívka, Ing. Marcela Roche, ROSA, Prof. RNDr. Karel Prach CSs., Edvard Sequens, Sdružení Arnika.

Do konečné podoby sestavila Romana Panská. Internetové stránky zpracovala Monika Koupilová.

Evidováno pod MK ČR E 12082.

Obsah prošel jen hrubou jazykovou korekturou.

Své vítané příspěvky do dalšího čísla nám laskavě dodejte do 19. 11. 2004.

 

 

Zpět na obsah

 © 2000 Calla
Calla   |   Fráni Šrámka 35, 370 01 České Budějovice   |   tel: 384 971 930, 387 311 381, fax: 384 971 939   |   calla(at)calla.cz