Dnes je 25.10.2014  Hlavní stránka - Calla  Energetika  Ochrana přírody  Doprava  Ekoporadenství  Zpravodaj Ďáblík  Atlas OZE 
  • » Hlavní stránka
  • » Aktuality
  • » Akce
  • » Seznam lokalit
  • » Seznam rostlin a živočichů
  • » Příklady dobré praxe
  • » Ke stažení
  • » Odkazy
  • » Legislativa
  • » Stanovisko vědců k obnově
       krajiny po těžbě

  • » Obecné zásady přírodě blízké
       obnovy

  • » Otevřený dopis nevládních
       organizací

  • » English
  • » Deutsch
  • » Autoři a spolupracovníci
  • » Kontakt


    Seznam lokalit podle okresu:
    Vyhledávání


    Vznik stránek finančně podpořila Evropská unie - program Transition Facility a Telefónica O2. EU není zodpovědná za uvedené informace ani za jejich použití.




    Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti.
    Projekt byl finančně podpořen v grantovém řízení MŽP. Materiál nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP.

    Aktivity Cally v ochraně přírodovědně cenných pískoven podporuje EOG - Association for conservation.
    Tato webová stránka byla vytvořena za finanční podpory SFŽP a MŽP.
  • Obecné zásady přírodě blízké obnovy těžbou narušených území a deponií

    Preambule: Ačkoli těžba nerostných surovin znamená značný zásah do krajiny, v řadě případů může být opuštěná těžebna či deponie i přínosem pro okolní krajinu a útočištěm vzácných živočichů, rostlin či hub. Mnohé ohrožené druhy organismů, které se dříve vyskytovaly ve volné krajině, dnes přežívají převážně v činných nebo nerekultivovaných těžebních prostorech a deponiích z těžby odvozených.

    Přírodovědná hodnota jednotlivých těžeben často spočívá v tom, že se jedná o živinami chudá stanoviště. Proto v nich nacházejí útočiště konkurenčně slabé druhy, které jsou v okolní krajině velmi vzácné nebo z ní rychle mizejí. Těžební prostory a deponie tak hrají důležitou roli při ochraně biodiverzity na všech úrovních. Vhodně zvolený způsob obnovy v nich může biodiverzitu podpořit, špatný může být pro biodiverzitu likvidační. K ochraně biodiverzity se přitom Česká republika zavázala v několika mezinárodních úmluvách, především v Úmluvě o biologické rozmanitosti.

    Po ukončení těžby či druhotné deponie se nám jeví ve většině případů jako nejvhodnější přírodě blízké způsoby obnovy území, čímž zde rozumíme především spontánní (samovolné zarůstání lokality) nebo usměrněnou (řízenou) sukcesi, případně managementové zásahy, které podpoří některá ohrožená společenstva či druhy. Pro zdárný průběh takové obnovy navrhujeme dodržení následujících zásad:

    1. Před zahájením těžby je nezbytný kvalifikovaný biologický průzkum nejen v těžebním prostoru, ale i v jeho okolí. Vlastní těžbu by bylo žádoucí usměrňovat pokud možno tak, aby bylo v bezprostředním okolí těžebny či deponie zachováno (případně i udržováno a rozšířeno) co nejvíce (polo)přirozených stanovišť. Pro následnou kolonizaci těžbou narušeného území při spontánní sukcesi je klíčový zhruba stometrový pás v okolí, odkud se do něho dostává nejvíce druhů.

    2. Podklady pro správní řízení a procesy posuzování vlivů na životní prostředí, biologická hodnocení a rekultivační plány, které se týkají obnovy těžbou narušených území a deponií, by měli připravovat odborníci, kteří jsou obeznámeni s aktuálním stavem poznání v oboru ekologie obnovy, ale i reálnými možnostmi a limity těžebních technologií. Tato problematika by se měla stát napříště součástí zkoušek pro osoby oprávněné ke zpracování dokumentací a posudků v procesech posuzování vlivů na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb. (EIA) a pro osoby autorizované ke zpracování biologického hodnocení podle § 67 zákona č. 114/1992 Sb. a zpracování posouzení hodnocení vlivů na ptačí oblasti a evropsky významné lokality podle § 45i téhož zákona. Tyto osoby by měly být v problematice ekologie obnovy povinně průběžně vzdělávány.

    3. Základní schéma obnovy (např. v podobě souhrnného plánu sanace a rekultivace) by mělo být známo již při stanovení dobývacího prostoru (u výhradních ložisek), respektive při vydání územního rozhodnutí, kterým se určuje území pro těžbu (u nevýhradních ložisek) a mělo by respektovat potenciální možnosti území. Musí však být zachována možnost jeho změny podle aktuálních podmínek v průběhu přípravy těžebního záměru (zpracování Plánů přípravy, otvírky a dobývání /POPD/ včetně podrobných plánů sanace a rekultivace, vydání povolení k hornické činnosti atd.), v průběhu vlastní těžby i při jejím dokončování.

    4. Již v průběhu těžby a i po jejím ukončení je nezbytný další průběžný průzkum lokality (stanovený režim monitorování), který může odhalit výskyt vzácných a ohrožených druhů a společenstev, stejně jako významných geologických či geomorfologických fenoménů. S ohledem na tento průzkum bude nutné plán obnovy upravit. Tento průzkum by měla zajišťovat těžební organizace prostřednictvím nebo pod dohledem kvalifikované osoby.

    5. Před těžbou, během ní i po jejím ukončení je žádoucí provádět monitoring invazních druhů v těžebně i jejím okolí. Pokud znamená jejich výskyt možné ohrožení zamýšleného způsobu obnovy, je třeba využít pro jejich odstranění asanační management.

    6. Velká většina těžbou narušených území má potenciál obnovit se samovolně - spontánní sukcesí, která může být v některých případech také cíleně řízena (usměrněna, blokována či vrácena zpět). Ve větších těžebnách by mělo být ponecháno spontánní sukcesi zpravidla minimálně 20 % jejich rozlohy v biologicky nejcennějších částech. Menší těžebny a deponie se obvykle do krajiny začlení bez problémů, ekologická sukcese by se tedy mohla uplatnit na celé jejich ploše.

    7. V případě ohrožených a zvláště chráněných, na těžební prostory výrazně vázaných druhů nebo společenstev, bude nutné zajistit odpovídající management jejich populací a biotopů. Ten by měl být hrazen z povinných odvodů těžebních firem určených na rekultivaci, po jejím ukončení z veřejných prostředků určených na krajinotvorné programy.

    8. Nejhodnotnější těžebny či deponie by měly být vyhlášeny jako zvláště chráněná území (nejčastěji v kategorii přírodní památka) s odpovídajícím managementem, nebo jako přechodně chráněné plochy, pokud je nutná pouze jejich časově omezená ochrana. Méně hodnotné těžebny a deponie ponechané přírodě blízké obnově by měly být téměř vždy alespoň registrovány jako významné krajinné prvky. Zvláštní pozornost je nutno věnovat těžebnám, které jsou nebo mohou být začleněny do územního systému ekologické stability.

    9. Obnova těžebny nebo deponie by měla především zvýšit stanovištní rozmanitost krajiny. Nejpozději po ukončení těžby (lépe však ještě během ní) je třeba zvýrazňovat nebo vytvářet nepravidelnosti na rovných liniích (okrajích těžebny, pobřežní čáře apod.) a na rovných površích. V zatopených těžebnách jsou nezbytné mělké příbřežní zóny.

    10. Po ukončení těžby by měly být odstraněny nevhodné technické prvky a odpady, pokud je cílem začlenit těžebnu či deponii opět do přírody.

    11. Živinami bohaté svrchní půdní horizonty je nutné z části těžebny určené pro přírodě blízkou obnovu odvážet v co nejkratším termínu a na obnovované území je už nevracet. Na to je potřeba pamatovat již v okamžiku přípravy plánů rekultivací. Návratem skrývkové zeminy se vracejí i přebytečné živiny, které většinou podpoří rozvoj několika málo hojných, konkurenčně silných druhů, včetně invazních. Od počátku těžby je proto třeba kontrolovat ve spolupráci s orgány ochrany zemědělského půdního fondu (dále jen OZPF), zda je skrývka z ploch určených pro přírodě blízkou obnovu důsledně a beze zbytku odvážena. Případně je nezbytné umožnit operativní změnu plánu rekultivace, a to opět ve spolupráci s OZPF a báňskými úřady.

    12. V případě větších těžebních prostorů je z hlediska ochrany přírody nejvhodnější postupná těžba i obnova, nejlépe rozložená do delšího časového úseku, kdy jsou obnově postupně ponechávány opuštěné sektory těžebního prostoru. Tento postup umožňuje dosažení pestřejší a kvalitnější věkové i prostorové struktury společenstev na obnovovaných plochách.

    13. Ve všech typech těžebních prostorů je žádoucí umísťovat trvalé studijní plochy pro vědecký výzkum, testování přírodě blízkých podpůrných zásahů a monitoring. Tyto plochy by měly být těžebními firmami respektovány.

    Závěr: Přírodě blízká obnova těžbou narušených území určitě není jedinou možností, jak se vyrovnat s problémem začlenění těchto ploch do krajiny. Naše legislativa by však měla umožnit, aby se tento v řadě států běžný způsob obnovy stal rovnocennou alternativou k dosud převládajícím lesnickým a zemědělským rekultivacím.

    Tyto zásady byly formulovány na odborném semináři, který se konal 27. ledna 2009 v Českých Budějovicích.


    Seznam účastníků a spolupracovníků semináře, kteří se ztotožnili se zněním těchto zásad:

    prof. RNDr. Vladimír Bejček, CSc., FŽP ČZU, Praha

    RNDr. Luboš Beran, Ph.D., AOPK ČR - Správa CHKO Kokořínsko, Mělník

    RNDr. Milan Boukal, Ph.D., Krajský úřad Pardubického kraje, Pardubice

    Ing. Jana Doležalová, FŽP ČZU, Praha

    doc. Ing. Mgr. Jan Frouz, Csc., PřF UK, Praha & ÚPB AV ČR, České Budějovice

    Mgr. Tomáš Gremlica, Ústav pro ekopolitiku, o. p. s., Praha

    RNDr. Miroslav Hátle, CSc., AOPK ČR - Správa CHKO Třeboňsko, Třeboň

    Ing. Markéta Hendrychová, FŽP ČZU, Praha & Výzkumný ústav hnědého uhlí a. s., Most

    RNDr. Petr Heneberg, Ph.D., UHN, Toronto

    Ing. Petr Hesoun, Hamerský potok, o. s., Jindřichův Hradec

    Martin Chochel, DiS., Krajský úřad Karlovarského kraje, Karlovy Vary

    Mgr. Eva Chvojková, Občanské sdružení Ametyst, Plzeň

    RNDr. Tomáš Chuman, PřF UK, Praha

    Ing. Petr Jiskra, AOPK ČR, Karlovy Vary

    Mgr. Martin Kabrna, Výzkumný ústav hnědého uhlí a. s., Most

    Mgr. Petra Konvalinková, Daphne ČR & PřF JU, České Budějovice

    doc. Mgr. Martin Konvička, Ph.D., PřF JU & EntÚ AV ČR, České Budějovice

    RNDr. Věra Koutecká, Ostrava

    prof. RNDr. Pavel Kovář, CSc., PřF UK, Praha

    RNDr. Anna Lepšová, CSc., Mykologie.net, Pěčín

    Mgr. Tomáš Matějček, PřF UK, Praha & PřF UJEP Ústí nad Labem

    Mgr. Vladimír Melichar, AOPK ČR, Karlovy Vary

    Mgr. Ondřej Mudrák, ÚPB AV ČR, České Budějovice

    Zdeněk Polášek, Ostrava

    RNDr. Ivo Přikryl, Enki, o. p. s., Třeboň

    prof. RNDr. Karel Prach, CSc., PřF JU, České Budějovice & BÚ AV ČR, Třeboň

    RNDr. Ota Rauch, BÚ AV ČR, Třeboň

    Mgr. Ladislav Rektoris, AOPK ČR - Správa CHKO Třeboňsko, Třeboň

    RNDr. Jiří Řehounek, Calla - Sdružení pro záchranu prostředí, České Budějovice

    RNDr. Klára Řehounková, Ph.D., PřF JU, České Budějovice & BÚ AV ČR, Třeboň

    Ing. Milič Solský, FŽP ČZU, Praha

    RNDr. Luboš Stárka, AOPK ČR, Praha

    Mgr. Lubomír Tichý, Ph.D., PřF MU, Brno

    RNDr. Robert Tropek, PřF JU & EntÚ AV ČR, České Budějovice

    Mgr. Anna Vlachovská, Občanské sdružení Ametyst, Plzeň

    Ing. Jiří Vojar, Ph.D., FŽP ČZU, Praha

    Mgr. Ondřej Volf, Občanské sdružení Ametyst, Plzeň

    MUDr. Vít Zavadil, Enki, o. p. s., Třeboň


    Účastníci vyjadřují své osobní názory, nikoli oficiální stanoviska institucí.



    Za správnost odpovídají:



    Klára Řehounková     Karel Prach     Jiří Řehounek



    Poštovní adresa pro reakce: Calla - Sdružení pro záchranu prostředí, Jiří Řehounek, P. O. BOX 223, 370 05 České Budějovice; e-mail: RehounekJ@seznam.cz



    Projekt byl podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti.

     

     © 2006 - 2014 Calla  Calla Fráni Šrámka 35, 370 01 České Budějovice  tel.: 384 971 934, fax: 384 971 939 calla(at)calla.cz
    TOPlist