Tisková zpráva Greenpeace, Hnutí DUHA, Klimatické koalice a Calla – Sdružení pro záchranu prostředí ze dne 24. října 2014

Špičky EU dnes promarnily klíčovou šanci zvýšit energetickou bezpečnost Evropy

Hlavy vlád a států EU – včetně Bohuslava Sobotky – se dnes v Bruselu domluvily na cílech pro evropskou energetiku a ochranu klimatu do roku 2030. Ačkoli se některé členské země snažily dohodu až do poslední chvíle blokovat, EU se podařilo stanovit si tři cíle: snížení emisí skleníkových plynů o minimálně 40 %, zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na minimálně 27 % a zvýšení energetické účinnosti o minimálně 27 %. Cíl pro zvýšení energetické účinnosti byl stanoven pouze jako indikativní, a prosadit jeho naplňování tak bude velmi obtížné.

Cíle pro přechod na čistou energii a energetické úspory jsou navíc natolik slabé, že ve skutečnosti klopýtají za  přirozeným tempem zvyšování energetické účinnosti i již probíhajícím rozvojem obnovitelných zdrojů. Snížení emisí o 40 % do roku 2030 zdaleka není dostačující pro to, abychom zmírnili dopady katastrofální změny klimatu [1].

Pro Českou republiku tento výsledek znamená především zpomalení zateplování domů a veřejných budov, které má značný dopad na spotřebu energií, a přitom se těší velkému zájmu lidí. Premiér Sobotka zároveň promarnil šanci zásadně snížit naši závislost na dovozu ropy a plynu ze zemí mimo EU, za nějž ročně utratíme přes 200 miliard korun [2], a přispět tak k energetické bezpečnosti Česka právě v nynější obtížné geopolitické situaci. Cíl pro energetickou účinnost ve výši 40 % měl šanci snížit dovoz plynu do EU až o 40 % ve srovnání se současností. Nyní přijatý cíl však při stejných nákladech sníží evropskou závislost na dovozu plynu o méně než 9 % [3].

Jan Rovenský, vedoucí energetické kampaně Greenpeace ČR, uvedl: „Mohli jsme výrazně snížit naší závislost na dovozu fosilních paliv, omezit ničení zdraví Evropanů těžbou a spalováním uhlí, a ještě přitom ušetřit – ale evropští lídři řekli ne. Je přitom patrné, že většina západoevropských zemí by se na ambiciózních energetických cílech byla schopna dohodnout. Potopily je ale země jako Polsko, Slovensko a Česká republika, které už předem hrozily, že celé jednání zablokují. Čeští euroskeptici by měli premiéru Sobotkovi poděkovat: potvrdil roli ČR jako sabotéra, který společnou evropskou politiku spíše rozbíjí, než buduje.“

Jiří Koželouh, programový ředitel Hnutí DUHA, řekl:„Zima na krku a vysoká závislost na ruském plynu trvá. Bude trvat na věčné časy? Premiér Sobotka a česká vláda o to zatím stále bohužel usilují. Jak jinak si vysvětlit odpor k energetickým cílům, které by snížily import paliv a posílily českou ekonomiku. Přípravu summitu EU provázely excesy jako například umělé nadhodnocování investiční rizikovosti u zateplování domů a zatajování přínosů závazných a ambiciózních cílů pro evropskou (i českou) ekonomiku a konkurenceschopnost [4].

Barbora Urbanová, koordinátorka Klimatické koalice, uvedla: „Zatímco globální teplota láme rekordy už pomalu každý měsíc, evropští lídři schválili snížení emisí, které není v souladu ani s doporučením vědců, ani s předchozími dohodami na evropské úrovni. Nízký cíl navíc komplikuje vyjednání smysluplné globální dohody, která má být přijata příští rok na klimatické konferenci OSN v Paříži.”

Edvard Sequens z Cally řekl: „ Evropa postupně ztrácí svoji roli světového lídra a cíle, které si stanovila v energeticko-klimatickém balíčku, jsou toho důkazem. Epitaf na jejím náhrobku, který si tak připravuje, jednou bude znít: „Malí politici, malé cíle, velké prohry.”