Sdružení Calla
  Dnes je 1. prosince 2021  | Hlavní stránka | Energetika | Ochrana přírody | Odpady | Ekoporadenství | Zpravodaj Ďáblík Anglická vlajka

Přírodovědná vycházka

 

Na krmítka do Branišovského lesa

Trasa: sídliště Máj (točna Máj – Antonína Barcala) – Branišovský les (procházejte se podle libosti); podobná vycházka se však dá uskutečnit i mnohde jinde v okolí Českých Budějovic.

Náročnost trasy: Trasa je rovinatá, pohodlně sjízdná pro dětské kočárky i pro vozíčkáře. Vede po asfaltových a zpevněných cestách, ale dá se protáhnout i po lesních cestičkách nebo mimo ně.

Doporučené vybavení: fotoaparát, atlasy, krmivo pro ptáky

Doba návštěvy: Popis vychází z návštěvy v prosinci.

Vyrážíme z konečné zastávky MHD Máj – Antonína Barcala. Na kraji lesa zahneme po asfaltové cestě doleva nebo doprava. Krmítek je v Branišovském lese velké množství, takže si můžete vybrat, na kterých z nich budete ptactvo pozorovat. Na dnešní virtuální vycházce si představíme ptačí druhy, které tu v zimě můžete běžně potkat.

Kromě normálníchch krmítek v podobě různě tvarovaných boudiček můžeme při troše štěstí objevit i speciální krmítko pro vědecký výzkum ptactva. Vypadá ale úplně jinak. Jde o podlouhlou plochu v lese, která je čas od času zasypaná vrstvou slunečnice a kde probíhá dlouhodobý projekt sledování ptačího společenstva v režii ornitologů z Přírodovědecké fakulty JU.

Foto: Běžné krmítko, Krmítko pro vědecký výzkum

Ke každému správnému krmítku patří sýkory a Branišovský les není výjimkou. Můžeme tu pozorovat celkem šest druhů, z nichž vůbec nejčastější jsou sýkory koňadry. Samečka poznáme podle černého pruhu, který se táhne středem žlutě zbarvené hrudi.

                   

Foto: Sýkora koňadra – samice, Sýkora koňadra – samec

Další běžnou sýkorou je sýkora modřinka, která lehce zvládá i polohy hlavou dolů, takže ji často objevíte zavěšenou na lojové kouli.

Foto: Sýkora modřinka 2x

Sýkora uhelníček se podobá koňadře, ale zbarvením je méně nápadná a na temeni má bílou skvrnu.

Foto: Sýkora uhelníček 2x

Jestliže dosud představené druhy se poznají lehce, o další dvou to rozhodně neplatí. Sýkora babka a sýkora lužní jsou si opravdu velice podobné. Následující fotografie pořízené při přírodovědné vycházce v Branišovském lese představují oba druhy. Vlevo na fotografii můžeme vidět sýkoru lužní, která má méně blýskavou, spíše tmavohnědou než černou čepičku. Ornitologové však zjistili, že jediný znak bezpečně rozlišující tyto dva druhy je světlá skvrna na bázi zobáku u sýkory babky. Tento znak, ale při pozorování na krmítku těžko spatříme.

Foto: Sýkora babka a sýkora lužní 2x

Posledním a také nejvzácnějším druhem Branišovského lesa je sýkora parukářka, která má na hlavě jako jediná z našich sýkor chocholku.

Foto: Sýkora parukářka 2x

Nejen sýkory se lesem potulují v hejnech. Pípavé zvuky prozradí skupinky světle zbarvených ptáčků s až nepřiměřeně dlouhými ocásky. Mlynaříci dlouhoocasí mají příliš drobné zobáky na to, aby louskali slunečnici, proto u krmítka nejvíce ocení zavěšené kusy loje a lojové koule.

Foto: Mlynařík dlouhoocasý 2x

Na krmítko zalétají také běžné pěnkavy obecné. Naše hnízdící pěnkavy sice z velké části na zimu odlétají na jih, přilétají k nám ale pěnkavy ze severu. Na krmítku občas potkáte i dlaska tlustozobého s opravdu hodně tlustým zobákem. Ten je sice přizpůsoben především na louskání pecek třešní a švestek, ale slunečnici dlaskové také rádi.

Foto: Pěnkava obecná, Dlask tlustozobý

Pohlavní dvojtvárností vyniká hýl obecný. Obě pohlaví se liší sice jen barvou hrudi, zato ale dosti výrazně. Má také mohutný zobák, ale má ho přizpůsobený spíše na vylupování semen z okřídlených nažek javorů, než na drcení pecek.

Foto: Hýl obecný - samec, Hýl obecný - samice

Častými návštěvníky krmítek jsou také hejna zvonků zelených. U nich jsou rozdíly mezi pohlavími menší, ale samečci mají výraznější barvy.

Foto: Zvonek zelený, hejno zvonků zelených

Slunečnicová zrna si z krmítek odnášejí brhlíci lesní. Na rozdíl od sýkor si zpravidla naberou několik semínek do volátka, a ty si pak na oblíbené větvi vylouskají tesáním. Naproti tomu čížci lesní, stejně jako většina zrnojedů, louskají slunečnici přímo na krmítku. Jejich špičaté drobné zobáčky jsou přizpůsobené hlavně na vytahování semen z šištic olší a bříz, ale poradí si bez problémů i se slupkou slunečnice.

Foto: Brhlík lesní, Čížek lesní

Na zemi se rádi pohybují také kosi černí, kteří ocení třeba jablka (a to i nahnilá), ale také polykají vcelku slunečnicová semena. Většina kosů z lesa na zimu odlétá, buďto do teplých krajin, nebo alespoň do měst, ale kolem krmítek se vždy několik jedinců zdržuje. Z korun stromů se občas ozve pronikavý hlas kosího příbuzného – drozda kvíčaly, který si na jablkách také rád pochutná.

Foto: Kos černý - samec, Drozd kvíčala

V Branišovském lese můžeme na krmítku narazit také na strakapoudy. Častěji jde o našeho nejhojnějšího strakapouda velkého, když ale budete mít štěstí, přiletí i strakapoud prostřední s čepičkou celou červenou a světlou tváří. Strakapoudy sice známe především jako lékaře lesa, dobývající z kmenů stromů larvy dřevokazného hmyzu, ale lojová koule i slunečnice jsou pro ně příjemným zpestřením jídelníčku.

Foto: Strakapoud velký, Strakapoud prostřední

I v zimě se lesem občas ozve skřípavý hlas sojky obecné. Přestože se s ní začínáme setkávat i uprostřed města, stále je častá především v lesích. Přes zimu zde hledá žaludy, které si na podzim poschovávala, ale slunečnicí také nepohrdne.

Foto: Sojka obecná 2x

V podrostu lesa sbírá často potravu červenka obecná, která je převážně tažná, ale kolem krmítek se zpravidla celou zimu několik jedinců zdržuje a jsou živi z toho, co sýkory zahodily. Zejména v korunách jehličnanů se pak pohybují hejnka našich vůbec nejmenších ptáků – králíčků obecných. Ti se ale na krmítku nenakrmí. Jejich drobný pinzetovitý zobáček je přizpůsoben na sběr drobných bezobratlých, kteří tráví zimu zalezlí na větvičkách. Fotografie ukazuje králíčka v detailu, abyste si ho mohli dobře prohlédnout, protože v korunách stromůje jeho pozorování obtížné.

Foto: Červenka obecná, Králíček obecný

V obydlích v okolí Branišovského lesa se stále chovají slepice, takže na vycházce se dají pozorovat i druhy, které se živí společně se slepicemi. Často je tu proto k vidění hrdlička zahradní nebo vrabec polní.

Foto: Hrdličky zahradní, Vrabci polní

Krmítka však ptáci nevyhledávají jen kvůli zrní. Velká a hodně navštěvovaná krmítka, se stávají lákadlem pro krahujce obecné, kteří v jejich okolí loví drobné pěvce.

Foto: Krahujec obecný

Na závěr naší vycházky vám ještě povíme o jednom poučném případu z Branišovského lesa. U jednoho z krmítek visel na stromu zmítající se strakapoud velký. Jeho záchrana byla úspěšná a velmi rychlá, když se zjistilo, že má nohy zamotané do klubka provázků na zavěšování lojových koulí. Zkuste proto i při zimním přikrmování ptáků myslet na pasti, které ptákům nevědomky chystáme a přemýšlet o tom, zda naše bohulibé záměry nemohou také uškodit.

             

Foto: Záchrana strakapouda velkého 2x

 

Děkujeme, že jste si s námi prošli alespoň virtuálně Branišovský les. Nezbývá, než do něj vyrazit i v reálném světě. Vycházka se dá samozřejmě libovolně pozměnit, protože cest a cestiček vede skrz tento příměstský les nepočítaně. Co myslíte, kolik v textu zmíněných ptačích druhů potkáte na svojí vycházce?

 

PS: Když jste si teď pocvičili určování ptáků na krmítku, nezapomeňte se zúčastnit 8. - 10. ledna Ptačí hodinky, kdy se budou ptávi na krmítkách sčítat po celé republice. Podrobnosti najdete na https://ptacihodinka.birdlife.cz/#/observe.

 

Tento projekt je spolufinancován statutárním městem České Budějovice prostřednictvím sítě Krasec.

          
MM ČBKrasec

 

 

 

nahoru
 © 2000 Calla
Calla   |   Fráni Šrámka 35, 370 01 České Budějovice   |   tel: 384 971 930, fax: 384 971 939   |   calla(at)calla.cz