Obnova alejí, parků a zahrad
Stromy v parcích, alejích, zahradách, extenzivních sadech a často i v běžné městské zeleni nabyly pro zachování rozmanitosti saproxylických organismů obrovského významu. Přežívají na nich tvorové, které bychom ve volné zemědělské krajině i v lesích – ať hospodářských nebo v chráněných územích – hledali marně. Páchníci, zlatohlávci, roháči a celá plejáda dalších organismů nacházejí v blízkosti lidských sídel a cest staré, volně rostoucí stromy mnohem častěji než ve volné krajině, jíž říkáme příroda.
Citlivá péče o stanoviště saproxylického hmyzu v blízkosti člověka je proto mimořádně důležitá. Ohrožená fauna je však jen jedním z faktorů, které je při péči o aleje a městskou zeleň třeba brát v úvahu. Zohlednit je nutné také krajinářský a urbanistický význam stromů, jejich zdravotní stav, bezpečnost i finanční možnosti, které lze na péči o zeleň získat.
V místech, kde se pohybují lidé, bývá bezpečnost hlavní starostí správce zeleně. S poukazem na to, že „staré stromy jsou nebezpečné“, se prakticky okamžitě setká každý návrh na citlivější přístup k městské zeleni. Takové obavy jsou oprávněné a je třeba jim naslouchat. Nikdo nechce, aby mu stromy padaly na hlavu, a správce zeleně navíc nese osobní odpovědnost za případné škody.
Bezpečnost a péče o obyvatele starých stromů však nejsou v rozporu. Je pouze třeba připustit, že ve většině případů existují i jiná řešení než skácení a likvidace potenciálního zeleného delikventa.
Dalším častým argumentem proti ponechávání starých stromů je estetické hledisko. Někteří lidé mají tendenci považovat torza, dožívající nebo ležící stromy za nevzhledné. Mrtvé dřevo má však svou vlastní estetickou hodnotu, jen ne pro každého.
Proto je důležité veřejnost informovat – ať už prostřednictvím médií, nebo informačních tabulí přímo v terénu – o tom, proč k určitému zásahu došlo a jaký má význam. Ideální je doplnit vysvětlení fotografiemi obyvatel starých stromů nebo torz. Kvalitní snímek zlatohlávka skvostného nebo krasce lipového dokáže přesvědčit i návštěvníka s velmi vytříbeným vkusem. Ukázat krásu starých stromů a mrtvého dřeva v krajině měla i fotosoutěž, kterou Calla vyhlásila v roce 2010.
Pokud se snažíme pomoci jednomu nebo několika konkrétním druhům, je třeba postupovat podle jejich požadavků. Nemusíme však pečovat pouze o chráněné organismy. Často bývají káceny nebo odváženy stromy s odůvodněním, že v nich nic zajímavého nežije. Cenný je přitom každý strom a každý kus mrtvého dřeva.
Strom, kterému cílenými zásahy prodloužíme život, kmen ponechaný na místě, torzo stromu nebo pařez, který neodfrézujeme – to vše může posloužit jako domov mnoha generacím ohrožených i dosud běžných druhů. Nevadí, pokud konkrétní strom neobsadí hned roháči nebo nosorožíci. S velkou pravděpodobností poskytne útočiště jiným zajímavým tvorům, například zlatohlávkům nebo drobným tesaříkům, kteří v létě oživují květy. Na mnoha místech České republiky už i to představuje významný pokrok.
Biologicky nejcennější je odumírající strom. Čím déle mu umožníme přirozeně stárnout a rozpadat se, tím bohatší společenstvo organismů bude hostit. Čím mohutnější strom a větší objem dřeva, tím lépe. Velké stromy a padlé kmeny poskytují pestřejší škálu stanovišť a umožňují existenci širšího spektra saproxylických organismů.
Velkému kusu dřeva navíc trvá déle, než se rozpadne, a poskytuje tak vhodné podmínky po delší dobu. Platí také, že čím více stromů, torz nebo pařezů ponecháme, tím lépe. Některé druhy si vhodné stanoviště najdou téměř na každém stromě, jiné pouze na každém pátém nebo padesátém. Zatímco jedné populaci postačí dva vhodné stromy, jiná jich potřebuje desítky.
Spektrum obyvatel desítek dutých stromů v aleji nebo parku proto bývá výrazně bohatší než prostý součet obyvatel stejného množství stromů rostoucích izolovaně.
Vzhledem k omezenému doletu mnoha saproxylických organismů – zpravidla v řádu stovek metrů až jednotek kilometrů – je důležité také prostorové rozmístění stanovišť. Vhodné je propojovat krajinné prvky, které hostí nebo mohou hostit obyvatele starých stromů. Několik vhodných stromů mezi dvěma vzdálenějšími skupinami může fungovat jako „nášlapné kameny“, díky nimž se organismy šíří krajinou.
K cíli, kterým je zvýšení množství starých stromů a mrtvého dřeva, vedou různé cesty. Metody pasivní péče jsou často velmi jednoduché a prakticky nic nestojí. Začít lze například tím, že nebudeme frézovat pařezy, ponecháme kmeny padlých stromů tam, kde nepřekážejí, a nebudeme kácet stromy dříve, než je to z bezpečnostních důvodů skutečně nutné.
O stromy, které již poskytují dutiny, pukliny, obnažené dřevo a další cenná stanoviště, je vhodné pečovat tak, aby se co nejvíce prodloužila jejich životnost. Možností je celá řada – od odstraňování suchých větví přes snižování těžiště stromu až po zastřešování dutin nebo statické zajištění pomocí lan a kotev.
V konkrétních případech by měl vždy rozhodovat odborník, který posoudí zdravotní stav a statiku stromu. Některé druhy, například vrby, snášejí zásahy velmi dobře, jiné lze neuváženým zásahem snadno poškodit nebo zahubit.
Při výběru realizační firmy je vhodné jasně zdůraznit, že kácení stromu představuje až krajní řešení. Pokud je hlavním doporučením odstranění starého stromu a výsadba nového jedince, je často namístě obrátit se na zkušenějšího odborníka s citlivějším přístupem.
Důležité je věnovat pozornost také okolí stromu. Staré stromy prosperují lépe, pokud nemusí soupeřit s náletem a hustými porosty o světlo, vodu a živiny. Zároveň je však třeba dbát na to, aby péče o strom nepoškodila jeho obyvatele.
Při ošetřování dutin je vhodné pouze jejich zastřešování nebo případné zmenšování vstupních otvorů. Vždy musí zůstat zachována možnost pohybu pro jejich obyvatele – od bezobratlých až po netopýry a ptáky. Podobně je nežádoucí běžné používání fermeží, fungicidů, vosků a dalších prostředků na obnažené dřevo, pokud k tomu není závažný důvod.
Pečujeme-li o lokalitu se starými stromy, je nezbytné mít na paměti, že pro jejich obyvatele je klíčová kontinuita výskytu vhodných stanovišť. Nestačí pečovat pouze o současné staré stromy, ale je třeba myslet i na jejich nástupce.
Výsadba nových stromů je důležitá, sama o sobě však často nestačí. Nově vysazené stromy budou vytvářet dutiny a další vhodná stanoviště přibližně za sto let. Tou dobou už dnešní staré stromy na mnoha lokalitách dávno zaniknou.
Tam, kde vhodné mladší stromy chybí, je proto třeba hledat náhradní řešení. Může jít například o péči o vhodné stromy v okolních parcích a lesích nebo o aktivní tvorbu náhradních stanovišť pro ohrožené druhy.
