Záchranné transfery
Záchranné transfery
Záchranné transfery nepatří mezi příliš vhodné způsoby ochrany hmyzu vázaného na staré stromy. Je třeba mít na paměti, že jakákoli manipulace s vývojovými stadii těchto druhů pro ně představuje riziko a může vést k jejich poškození nebo úhynu.
U druhů, jejichž vývoj probíhá uvnitř kmenů, nepřipadá záchranný transfer jednotlivých jedinců prakticky v úvahu. Výjimkou může být pouze převoz celých kmenů. U druhů vyvíjejících se v dutinách je sice přenos zdánlivě jednodušší, jeho úspěšnost však bývá často nízká kvůli změně podmínek, kterým jsou citlivé organismy vystaveny.
K záchranným transferům bychom proto měli přistupovat pouze jako ke krajnímu řešení, a to až po vyčerpání všech ostatních možností.
Jsou však situace, kdy je zásah nezbytný. Typicky tehdy, když už došlo ke skácení stromu a v jeho okolí se nacházejí larvy nebo kukly ohrožených druhů. Bohužel právě v takové fázi bývají odborníci často přivoláni nejčastěji.
V těchto případech může být transfer vývojových stadií na vhodnou lokalitu oprávněný. Vždy by však měl probíhat za přítomnosti zkušeného entomologa, který dokáže vybrat vhodné náhradní stanoviště a posoudit rizika celého zásahu.
Neodborný přenos larev nebo kukel, byť vedený dobrými úmysly, může způsobit více škody než užitku.
Ve většině ostatních situací nelze záchranné transfery příliš doporučit. Například při přenosu do přírodních dutin bývají tyto prostory již obsazeny jinými jedinci a nelze předem odhadnout, jaké důsledky bude mít jejich spojení na jednom místě.
Domníváme se, že ve většině případů lze nalézt vhodnější a šetrnější řešení. Mezi taková opatření patří například:
- vytvoření broukoviště,
- ponechání stromu ve formě torza nebo vysokého pařezu,
- ponechání ležícího dřeva na místě,
- nebo jiné formy zachování původního stanoviště.
Záchranný transfer by měl být vždy až poslední možností, nikoliv běžným nástrojem péče.