Dnes je 16. srpna 2018  | Hlavní stránka | Energetika | Ochrana přírody | Odpady | Ekoporadenství | Zpravodaj Ďáblík | Atlas OZE | Summary in english language Zusammenfasung in deutscher sprache
Základní informace
 » Historie území
 » Současnost
      » Vojenský újezd Boletice
      » NATURA
      » Turistika
 » Budoucnost
 » Příroda
      » Charakteristika území
      » Živočichové
      » Rostliny
      » Biotopy
 » Výzkum
 » Památky
 » Statistické údaje
Kauzy
 » Chlum
 » Špičák
Infocentrum
 » Aktuality
 » Akce
 » Archiv
Dokumenty
 » Z médií
 » Tiskové zprávy
 » Petice
 » Ostatní
Publikace
 » Brožury
 » Skládačky
 » Studie
 » Mapy
Co můžete udělat vy?
Fotogalerie
Odkazy

vyhledávání


Biotopy

Biotopy

Biotopy ve Vojenském újezdu Boletice odrážejí pestrost podmínek prostředí i rozmanitost lidských vlivů. V letech 2001-2005 zde probíhalo celoplošné mapování biotopů a to přineslo informaci o výskytu 21 stanovišť, která hodnotí příloha I směrnice o stanovištích jako evropsky významná* ("naturová"), z tohoto počtu je jich 6 tzv. prioritních**. Tato evropsky významná stanoviště interpretuje Katalog biotopů České republiky a zavádí poněkud jemněji vymezené jednotky. Podle něj se zde vyskytuje celkem 49 typů přírodních biotopů, z nich 28 naturových (z nich 9 prioritních). Zde se přidržujeme názvosloví podle Katalogu biotopů. Některé z biotopů se v tomto území vyvinuly nebo dochovaly v nebývalém rozsahu, proměnlivosti či kvalitě.

Lesní biotopy

Lesy zabírají přibližně 60 % rozlohy a tvoří je především bučiny květnaté* a acidofilní*. Jejich proměnlivost odráží nejen gradient nadmořské výšky, ale i pestrost geologického podloží, orientace svahů apod. V masivu Knížecího stolce najdeme bohaté květnaté kyčelnicové bučiny, které v nejvyšších polohách přecházejí v acidofilní smrkové bučiny. Na chudším podloží se střídají květnaté kostřavové bučiny s kyselými bučinami bikovými. V polohách pod 900 m je velmi často nahrazen buk jedlí. Zdejší jedliny nemají svou zachovalostí a rozlohou v ČR obdoby. Některé porosty bučin a jedlin mají dnes pralesovitý charakter.

Na prudkých svazích tvoří vegetaci suťové lesy**. V jejich stromovém patře najdeme především javor klen, místy má také významný podíl jedle.

Pozoruhodným typem lesní vegetace jsou porosty na vápencích. Jsou hodnoceny jako středoevropské bazifilní teplomilné doubravy**, ačkoli ve stromovém patře převládá borovice lesní. Jejich podrost je druhově velmi bohatý, často je provázejí i vzácné a ohrožené druhy vstavačovitých.

V západní části se v plošším reliéfu objevují i podmáčené smrčiny*. Jde o jediný typ přírodního biotopu v území, kde i v minulosti převládal smrk.

Na rašelině se vyskytují různé typy rašelinných lesů. Většinou jde o rašelinné brusnicové bory** nebo rašelinné březiny**, v údolí Puchéřského potoka také blatkový bor**. V jejich podrostu se uplatňují početné mechorosty, ale i vzácný rojovník bahenní (Ledum palustre) nebo kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia).

Na lesních prameništích a podél potoků najdeme nivní lesy, a to ve vyšších částech horské olšiny s olší šedou**, zatímco na prameništích a podél potoků v nižších částech údolní jasanovo-olšové luhy** s olší lepkavou. Luhy na mnoha místech postrádají prvky, které v běžné krajině poukazují na splachy živin z polí či z odpadů.

Ačkoli křoviny a nálety nepatří mezi tzv. naturové biotopy, ve vojenském újezdu mají nebývalý rozsah a význam. Jsou to porosty, které vznikají náletem dřevin na odlesněné plochy. Na vlhkých místech jsou mokřadní vrbiny s keřovými vrbami, v okolí rybníka Olšina jsou nízké křoviny se sibiřským tavolníkem vrbolistým (Spiraea salicifolia). Na suchých stanovištích vysoké mezofilní a xerofilní křoviny s trnkou obecnou (Prunus spinosa) nebo lískou (Corylus avellana). Zejména lísková křoví mají často druhově bohatý podrost květnatých bučin.

Rovněž březové, osikové nebo javorové nálety mají značný plošný rozsah. Najdeme je např. na místech bývalých obcí a osad, místy i na bývalých polích, v kamenných terasách apod. Také jejich prostřednictvím se na dříve odlesněné plochy spontánně vrací les. Na některých vojenských cvičištích je však stádium křovin nebo náletů udržováno nepravidelným vyřezáváním, čímž vzniká vhodné prostředí pro některé specializované druhy rostlin i živočichů.

Nelesní biotopy

Nelesní biotopy jsou ještě pestřejší než biotopy lesní. Daleko více než u lesů se v nich uplatňuje různorodost lidských aktivit. Na suchých stanovištích na chudých půdách jsou to zejména ve vyšších polohách podhorské a horské smilkové trávníky**, které místy přecházejí do sekundárních podhorských a horských vřesovišť*. Na živinami bohatších stanovištích se vyskytují mezofilní ovsíkové louky*, výše horské trojštětové louky*. Často se vyvíjely teprve v posledních desítiletích na místech po opuštěných polích, což ovlivňuje jejich druhovou rozmanitost. Na vápencích se objevují bohaté širokolisté suché trávníky*. Jejich součástí jsou nezřídka i vzácné o ohrožené druhy, např. hořec křížatý (Gentiana cruciata). Na suchých okrajích dřevinných porostů se místy vyvinula i vegetace mezofilních bylinných lemů.

Vlhkomilné porosty reprezentují vlhké pcháčové louky, v nichž se často vyskytují chráněné orchideje prstnatce májové (Dactylorhiza majalis). Pokud se tyto porosty dlouhodobě neobhospodařují, mohou se přeměnit na vlhká tužebníková lada* s dominantním tužebníkem jilmovým (Filipendula ulmaria). Typickým prvkem jsou střídavě vlhké bezkolencové louky*.

Velký význam mají porosty na rašelinných loukách a rašeliništích. Nevápnitá mechová slatiniště* a přechodová rašeliniště* se vyznačují porosty s převládajícími nízkými ostřicemi nebo mechorosty. V běžně obhospodařované krajině dnes vesměs přežívají jen v maloplošných chráněných územích. V podmínkách vojenského újezdu v nich vývoje vegetace probíhá mnohem pomaleji. Vzácně se zde vyskytují i luční prameniště.

V severozápadní a střední části vojenského újezdu jsou i vrchoviště otevřená** nebo degradovaná*. Tyto horské biotopy provází suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum) nebo červeně zbarvené rašeliníky. Některé lokality vrchovišť jsou narušeny někdejším borkováním - těžbou rašeliny na otop.

Ve střední a východní části území byla zjištěna makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod* a na více místech v loužích na rozježděných cestách se periodicky objevuje i vegetace parožnatek*. Dále zde byla zjištěna makrofytní vegetace vodních toků*. Na více místech se objevuje vegetace letněných rybníků* a vegetace vytrvalých obojživelných bylin*, v níž rostou druhy, přizpůsobené ke kolísání vodní hladiny. Na březích vodních nádrží se často objevuje vegetace vysokých ostřic, a také rákosiny eutrofních stojatých vod. Zajímavostí jsou i luční prameniště s typickou zdrojovkou potoční (Montia hallii).

nahoru
 © 2000 Calla  
Calla   |   Fráni Šrámka 35, 370 01 České Budějovice   |   tel: 384 971 934, fax: 387 310 166   |   calla(at)calla.cz