Stromy s dutinami
Dutiny patří mezi nejvýznamnější stanoviště saproxylických organismů. Mezi jejich nejznámější a nejatraktivnější obyvatele patří především zlatohlávci a jejich příbuzní, včetně zdobenců a páchníka hnědého. Na dutiny jsou však specializováni také někteří tesaříci (Rhamnusium bicolor, Pedostrangalia revestita, Necydalis ulmi, Stictoleptura erythroptera), řada druhů kovaříků, potemníků, drabčíků a příslušníci desítek dalších broučích čeledí.
Zejména dutiny v živých stromech poskytují stabilní a mírně vlhké mikroklima a zároveň obsahují dřevo v nejrůznějších stupních rozkladu – od živého až po zcela rozpadlé. Mohou proto hostit jak druhy vázané na živé dřevo, tak organismy živící se rozkládající se organickou hmotou.
Dutina jako malý ekosystém
Pokud si dutinu obsadí ptáci, mravenci, vosy nebo sršni, přinášejí do ní velké množství organického materiálu včetně zbytků potravy, trusu a odumřelých těl. Tím se rozšiřuje spektrum obyvatel dutiny o další specializované druhy.
Objevují se zde například:
- druhy živící se živočišnými zbytky (např. kožojedi nebo brouci rodu Trox),
- průvodci mravenců,
- druhy vázané na vosí a sršní hnízda,
- a mnoho dalších specializovaných organismů.
Významnou roli hrají také houby, na které je přímo vázána řada druhů hmyzu. Houby zároveň určují způsob rozkladu dřeva, jeho fyzikální vlastnosti i obsah živin. Tím zásadně ovlivňují, jaké druhy budou konkrétní dutinu nebo strom osídlovat.
Jeden mohutný strom může poskytovat dutiny po mnoho desetiletí, a během této doby se v něm vystřídá velké množství organismů, včetně řady vzácných a ohrožených druhů.
Jak dutiny vznikají
Dutiny vznikají nejčastěji v místech poškození stromu, například po odlomených větvích nebo jiných poraněních. Najdeme je ve větvích, v kmeni a u paty stromu (tzv. přízemní dutiny).
Spektrum obyvatel dutin ve větvích a kmenech bývá podobné. Přízemní dutiny však osidlují poněkud odlišná společenstva. Díky kontaktu se zemí bývají vlhčí, převažují v nich jiné druhy hub a zároveň zde existuje vyšší riziko predace.
Nedostatek dutin v dnešní krajině
Samovolný vznik dutiny je velmi pomalý proces. Podle druhu stromu se první významnější dutiny vytvářejí zpravidla až ve věku 80 až 200 let.
To je často příliš dlouhá doba na to, aby populace druhů vázaných na dutiny dokázaly dlouhodobě přežívat bez aktivní podpory.
Většina současných lokalit obývaných dutinovými specialisty – ať už jde o parky, aleje nebo zvláště chráněná území – nemá do budoucna zajištěn dostatek stromů všech věkových kategorií. Mnohé lokality jsou příliš malé na to, aby dlouhodobě udržely dostatečný počet stromů schopných vytvářet dutiny. Často navíc chybí mladší generace stromů, které by mohly nahradit dnešní dožívající jedince.
Vedle citlivé péče o stávající duté stromy je proto často nezbytné zajistit vznik nových dutin, ať už vhodnou správou stromů, nebo aktivní tvorbou náhradních stanovišť.
